V neděli skončil jedenáctý ročník festivalu Prague Pride. Odstěhoval jsem se z Prahy před šestnácti lety a pozoruji tamní dění jen vzdáleně, skrze média. Vím tedy, že letošní Prague Pride byl opět kvůli koronaviru bez průvodu. Ten jsem viděl jen jednou, v roce 2013, a zachoval jsem si z něho sympatický pocit. Je dobře, když se lidé spojení společnými zájmy veřejně ukáží a radují se a mají dobrou náladu a neostýchají se dát jí volný průběh. Takže, jak se dnes v cool jazyce říká, u mě je Prague Pride i ten jako průvod dobrý.

Letošní akce tady na mě vyskakovala z médií, ovšem jeden ten výskok mě opravdu zaujal. Na iDnesu měli fotogalerii zachycující historický okamžik, kdy pražský primátor Zdeněk Hřib, ředitel Prague Pride Tom Bílý a radní pro kulturu Hana Třeštíková vyvěšují na radničním balkoně duhovou vlajku. Fotek tam byla spousta, jedna zachytila, jak protagonisté kráčí po duhovém koberci, stejně jako na té první fotce, zjevně nadšeni, s radostnými úsměvy ve tvářích.

Nějak mi to připomnělo oficiální fotografie ze Severní Koreje. Na těch fotkách jsou také všichni radostní a nadšení, prodchnuti ideou čučche. Nemůže se stát, že by se snad někdo na fotce kabonil. Také pan Hřib s paní Třeštíkovou mají obrovskou radost, že mohli duhovými vlajkami ověsit i tramvaje. Jsou ty tramvaje tradiční nositelé ideologií a takový primátor Pirát Hřib, ten je učiněná chodící ideologie. Takže to jde dohromady.

Myslím to dobře a opakuji, je pro mě je Prague Pride v pořádku a cool. Zároveň ale vzhledem k tomu, že už jsem mnoho zažil a viděl, dobře vím, jak úzká hranice je mezi cool a mrazivě coool. Zlobivý chlapec na mediální scéně Lukáš Pollert se o LGBT+ zmínil bez jiskry nadšení v oku a hned to schytal, brankář Dominik Hašek ho spráskal hokejkou a Miroslav Kalousek mlátil násadou od tibetské vlajky. Nadšení je skvělé, ale nesmí být vynucováno. Neuctivost by měla být také zapsána mezi základní lidská práva. Pollertův výrok o slepé vývojové větvi okamžitě spálil ledově cool vítr.

To není dobré.

Dávejme pozor na tu hranici spontaneity. Jakmile vztah začnete kontrolovat a šikanovat a nedejbože kriminalizovat, je z něho bleskurychle nevztah. O co jde LGBT+ komunitě? Aby byla normálně braná jako součást normálu. Což už dnes je, a zkusme se věcně bavit o tom, zdali jsou homosexuální manželství a najaté náhradní matky normál, nebo abnormál. Ale vylučování Maďarska z Evropské unie, neřkuli z 21. století kvůli tomu, že si nepřeje, aby aktivistické bojůvky vyučovaly školní děti genderové nauce, to abnormál je. To už je politický nátlak. Možná že to tak mladí lidé neberou, protože nátlak nezažili, ale našinec má z toho husí kůži.

Takže vyslovím přání, aby příště byl Prague Pride s průvodem, aby se vydařil a byl veselý. Na radnici bez šklebu nadšení à la Kim.

LN, 9.8.2021