Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Na vesnici kam roky jezdím, byla za komančů malá hospoda, kde v zimě seděli 4 dědci, cucali pivo a hráli šachy. No a dnes to vypadá trochu podobně, v létě narváno kolaři, ale v zimě majitel, vyučený kuchař, jezdí vařit do Olomouce a večer v pět otevře pro pár stálých hostů.

No jo, můžeme čekat, že dobroserní blbečkové nařídí místo hospod mléčné bary. Mléko je zdravé, kdežto lihové nápoje jsou přece fuj!

Chodíváme do jedné hospody, kde majiteli objektu v něm kouření nevadilo. Pronajal to kámošovi, kterému tam kouření také nevadí. Nám, co tam chodíme, to také nevadí. Ale někdo, v rámci ochrany našeho zdraví, nám to pod pohrůžkou mastných pokud zatrhnul. No jo, ale ono to popíjení alkoholických nápojů tomu zdraví také moc neprospívá, tak jsem zvědav, kdy nám to tam zakážou taky.

No to víte, dejte blbcům moc a zakážou, na co si vzpomenou. Samozřejmě ve jménu obecného blaha radostné zčurdí vše, co funguje k obecné spokojenosti.

Nejen v Praze ty správné hospody odnesl čas. Hospody zmizely i na venkově. Za mladých časů, nemajíce ještě auto, turistovali jsme pěšmo tak, že vlakem či autobusem (ale ani ty už nejezdí tak často jako dříve) jsme ráno dojeli do místa X, abychom podle turistické mapy došlapali do místa Y, odkud jsme zase večer vlakem či autobusem odjeli do místa bydliště. Trasu jsme prozíravě naplánovali vždy tak, aby někde uprostřed, tedy o polednách, jsme došli do obce, kde jsme předpokládali existenci hospody. Tam jsme si k pivu dali to, co měli (byť často neměli nic jiného než chléb, tlačenku, buřty s cibulí nebo i docela obyčejného "turistu"). Někdy se ale stalo, že hospoda, snad kvůli zaměstnaným "jezedákům" otevírala až k večeru v 5 hodin, což na nás bylo pozdě, takže jsme museli vzít za vděk pohostinností místního konzumu, nejčastěji v rukách Jednoty, a konzumovali jsme ten salám a chléb s lahví málokdy chlazeného piva na schodech prodejny. Pokusili jsme se v nové době nějaký ten pěší výlet zopakovat. Hospody ve vesnicích jsou povětšinou zavřeny (nevyplatí se) a v objektu bývalé Jednoty nějaký místní Franta podniká: prodává krmení pro psy a kočky. Prostě jsme se dostali na nový a vyšší level.

Hospoda, kde se nemydlí Mariáš, Dudák , Darda s bejlou, Kaucvik, nehraje se kulečník, ba i šachy a Dáma, stala se pouhou nálevnou bez špetky ducha ...

Chybí mi nějaká malá hospůdka, kde bych našel karetní stolky a zasedl u nich s kamarády k mariáši, aniž bychom pořád museli přerušovat hru běháním na cigáro.

V Praze je dobrých hospod docela dost, že změnu odnesly hlavně ty malostranské (zbyla snad jen ta U Vola) a staroměstské je pochopitelně škoda.

"U Vola" je nová, po devadesátým otevřená... taková prostá a sprostá nálevna bez špetky ducha...ani poslanci, co tam hojně chodili , nezvedli laťku, spíše naopak..

Nelíbí se vám v pražské hospodě? Uchylte se do pražské kavárny

Na to musí mít člověk speciální duševní vybavení.

stárneme a hospod ubývá - a když tam zajdu tak vidím další příčinu - mladí hosté tam sedí jak vlaštovky na drátě ale spolu se nebaví - každý má zapnutý mobil a hraje si s ním - ti mlaďoši snad ani nesouloží, za holkama nelítají a hrajou si v mobilech ty svoje náhradní programy včetně sexu - hezký den

Tak hospody potřebují hospodské povaleče. A dnes už musíte makat , aby jste si vydělali na chléb vezdejší. Také už se pracovní doba posunula a nedělá se od šesté.

Dnes prostě už málokdo se nalévá pívem . To mohou těžké sociální případy , které už nevidí světlo z tunelu. Nemají kde bydlet (nájemníci) , nemajíc co budovat.

Vy teda máte život, pane Stehlíku!

Z obsahu Vašeho článku, autore, by měla moje maminka radost. Ona má hospodu jen a pouze za zdrokj zla a špatností (a to ne kvůli mně; já jdu do hospody jen v nouzi nejvyšší, naposledy před 21 lety půjčit si žebřík - a nebo na povinný TeamBuilding, kde jsem se naučil pít aspoň pito (aby to vypadalo jako pivo)).

Tedy pro maminku je zánik hospod rajskou hudbou.

A proč já, jako skoro-abstinent (dvě deci vína si dvakrát třikrát do roka dám rád, a citrónové pito i pivo (já vím, je to fuj) je na žízeň lepší než cukro-cola) píši k tomuto tématu? Protože si dovedu představit, že se ocitnu někde mimo "domov" (rodnou ves, město, kde pracuji...) a budu mít hlad a žizeň. Jíst ve špičaté zadnici (žluté zaoblené M) se mi příčí (od doby, kdy jsem po kolegovi cestou domů z montáže chtěl vysadit v Ženevě v nemocnici po "(ne)chutném double-cheesu") a v tradičních hospůdkách měli alespoň toho Ledwinova utopence - a i vodu