Zemřel Ladislav Štaidl, to je bezesporu nejsledovanější nedělní zpráva. Zemřel v důsledku komplikací spojených s koronavirem, taková je formulace. Není to první významný člověk, kterého koronavirus skosil. Štaidla ale zná každý, včetně těch, kdo opravdu nejsou fanoušky popiny. Když si připomínáme španělskou chřipku před sto lety, vzpomínáme na věru předčasnou smrt Egona Schieleho. Zabila i Guillaume Apollinaira a Max Webera. Franze Kafku a Fráňu Šrámka jen navštvila, naštěstí odešla, aniž smrt s kosou dostala příležitost.

Úmrtí se často označuje jako zesnutí. Říká se, že někdo zesnul, souvisí to s odchodem do spánku bez probuzení. Štaidlovo zesnutí ale bude souviset s neklidem, který nabývá na síle. Ilona Czáková a Daniel Landa se stali disidenty. Dnes se už neprosadí písničkou, že korona je jen rýmička, jen obdoba běžné chřipky. Nechte lidi volně žít, tak zní ten nápěv, a ochraňujte ohrožené. Nad tím konceptem nelze jen tak mávnout rukou – tím spíš, že korona hned tak neodejde, vakcína hned tak k dostání nebude a na konci tunelu je pořád tma, možná dokonce temnější než kdykoli před tím.

Lidem to ale stejně bude vrtat hlavou. Ladislav Štaidl byl typický představitel ohrožené skupiny. Měl za sebou onkologické problémy a bylo mu pětasedmdesát let. Podle toho, co se v neděli píše, nebezpečí nepodceňoval. Po boku Václava Klause na Staroměstském náměstí jsme ho neviděli. A přece se mu nepovedlo se před nákazou ochránit. Dá se tedy čekat, že jeho odchod bude sloužit jako munice ve vřavě, která kolem kovidové epidemie sílí.

V ní jsou slyšet rozmanité hlasy. Co je ale nápadné, je to, že hlas vlády jaksi zapadá. Koktavé litanie přednášené na tiskových konferencí skrz roušky (aby šla příkladem) pak někdo překládá do srozumitelného jazyka s tou výhradou, že za tři dny stejně nebudou platit. Ta bezradnost nabrala až groteskní rozměr v souvislosti s pokusem o propagaci očkování. Tedy, ono je na pováženou dělat propagaci na očkování, když chybí vakcína a zájem masivně převyšuje nabídku. Ale budiž, pokus se udál. Najati dva mladí šikovní influenceři Anna Šulcová a Jakub Gulab, ti jsou populární, zvláště pak na internetové platformě Tik Tok oblíbené mladými lidmi. Ono tedy, cílová skupina, neboli cílovka, by měli být spíše staří lidé a ti o existenci Tik Toku nejspíš nevědí, ale budiž. Nastalo něco, co je pro naši situaci typické. Ještě dřív než oba influenceři na Tik Toku sebeméně tiktokli, je z toho ostuda. Kampaň měla stát půl milionu. Kam ty peníze jdou? Do kapsy Anny Šulcové, nebo se platí Tik Toku, Instagramu a YouTube?

Na tom teď už nezáleží, křik je to, co dnes platí. A taky písně Ladislava Štaidla, který odešel vinou hnusné, nezvladatelé nákazy. Snad někomu připomenou, že to, co se děje, je vážné, třebaže to leckdy připomíná frašku.

LN, 1.2.2021