Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996Diskuse k článku
FEJETON: Píchačky
Upozornění
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
|
Z. Lapil 9.10.2015 12:04Dobrý sluha, zlý pán Jako všechna udělátka. U nás (firma česká, a to od založení v garáži; několik desítek lidí od zaměstanců přes "ičaře" po pracující majitele) "píchačky" máme, ale přístup k času strávenému na pracovišti je značně benevolentní (nikoliv k plnění zcela konkrétních úkolů, to platí "odevzdej, nebo zahyneš" :-)), takže pro mě jsou nejužitečnější asi tím, že nikdo nebuzeruje kvůli obědě delšímu než 30 minut. A na konci měsíce vytisknu, podepíšu (projeví se tam mj. dovolená) a mám po starosti. |
|
|
M. Urbanová 9.10.2015 11:27Hezká připomínka Hezká připomínka starých časů. Mně píchačky víceméně strašily tak dva roky, proto jsem si našla práci, kde nebyly. Šlo to těžko, ale vždycky člověk našel způsob, jak je obelstít. Je pravda, že mnozí si píchali a snídali v práci, to bylo celkem běžné. A jak je to teď, zeptala jsem se své vnučky. Ano, máme píchačky, ale mně nevadí. Je to taková malá krabička. Píchnu si a pak si to v počítači opravím. Jak si to opravíš? No, nesmím mít přesčasy. Takže mi to připadá obrácený způsob kontroly. Dřív jsme potřebovali pracovní dobu prodloužit a dnes je potřeba ji zkrátit. |
|
|
V. Loula 9.10.2015 10:53názor Zažil jsem píchačky také, ale mám poněkud jinou zkušenost. Zatímco v provozech, kde práce navazovala ze směny na směnu (např. pece), tak tam se pochopitelně muselo z technologických důvodů být, aby na pracovišti vždy byla obsluha. V provozech, kte tato technologická podmínka nebyla ( konstrukce, programování a pod), tak tam jsme měli povinnost být na pracovišti od 9 do 13 kvůli kontaktům s ostatními pracovníky a řešení operativnch problémů, ale jinak jsme mohli chodit do práce podle své potřeby, důležitý byl termín úkolů. A když se od sálových počítačů . kde prostě z domova se dělat nedalo - přešlo k sítím PC, tak jsme klidně mohli dělat z domova, pouze jednou týdně byl dispečink ve fabrice. Co se týče přesčasů, tak v dobách sálových počítačů nebyl řídký případ, že jsme dělali 250 hodin měsíčně, nepamatuji se, že bychom se museli někoho ptát na svolení. Pamatuji na jednu termínovanou akci, kdy jsem seděl za konsolí sálové mašiny 48 hodin s přestávkou na spánek tak tři hodiny. Mám za sebou 45 let pracovní aktivity, a nemohu říci, že by mě kdykoliv píchačky nějak omezovaly nebo překážely. Když jsem např. stavěl barák, tak mě ředitel řekl - a bylo to za komunismu - že po dobu shánění potvrzení a navážení materiálu prostě mám naprosto volnou pracovní dobu, pochopitelně ukoly musí být zabezpečeny. |
|
|
R. Langer 9.10.2015 12:39Re: názor Ono totiž to omezování píchačkami nezáleží na píchačkách, ale na tom, kdo je vyhodnocuje. S tím býval často problém, nikoliv s píchačkami... ;-) |
|
|
J. Jurax 10.10.2015 20:33Re: názor Vida, zdravím kolegu a pamětníka - taky jsem začínal v roce 73 na sálových počítačích (a dělal na nich až do šestadevadesátého - EC-1027, EC-1026 a po sametu IBM 400) a mám podobné zkušenosti - tři směny tahem, když se počítalo něco extra nebo třídily rozsáhlé soubory (pojem rozsáhlý byl tak 200 000 vět) nebo 50 hodin přesčasů měsíc co měsíc (neplacených, téhápéčkům se přesčasy proplácely jenom zcela vyjímečně - třeba když bylo třeba fofrem upravit skladové zásoby i do mínusových cen, aby nebyly nadnormativní a fabrika splnila plán) ... je fakt, že tohle tehdy revoluční odbory (ROH) ani v nejmenším nezajímalo. Ty akorát organizovaly brigády. Ovšem píchačky jsme měli a jelikož jsem typ sova a dělalo se napřed od šesti a až v osmdesátých od sedmi, byl jsem nesčetněkrát buzerován, že jsem přišel ano i o pět minut později. Ono totiž vedoucí zpravidla nepoznal, co děláme, anžto tomu nerozuměl (zejména hlídal, abychom potiskli sestavami patřičné množství papíru, protože mnoho potištěného papíru znamenalo, že se programátoři neflákají, nýbrž budují - naštěstí včas povýšil a odešel šéfovat jinam), ale i ten nejblbější vedoucí býval již tehdy gramotný a byl schopen porovnat čas příchodu s požadovaným etalonem, zejména byl-li onen čas tištěn červeně. Za pozdní odchod z práce se kupodivu nebuzerovalo ... Takže díky bohům, jsou-li jací, za sametovou revoluci, jež umožnila implementovat klouzavou pracovní dobu, a týmž díky za technický pokrok, jenž umožnil pracovat z domu. |
|
|
K. Janyška 9.10.2015 10:46Píchačky, jako přístroje k podchycení podvodníků se mi líbí stejně, jako píchačky mužů se ženami. Obojí jsou přirozeným výrazem pořádku a normálnosti... Dzp. |
|
|
P. Čulík 9.10.2015 8:30Zažil jsem píchačky i elektronické karty a nejpodstatnější je, že všechno jde využít i zneužít. Píchačky byly za totáče zcela běžné, ovšem také alespoň v těch dvou podnicích, kde jsem dělal, nebyl problém odpíchnout kolegovi, který zaspal nebo zmizel dříve domů. A tak hlavně tam mít 6:59, pak už nikoho nic nezajímalo, ani šéfa, kterému zase třeba odpíchla sekretářka. Jednou jsem slíbil kolegovi, že mu odpíchnu v 16:00 odchod, vzpomněl jsem si až doma po večeři, tak jsem zavolal na vrátnici, že odcházím a nemohu se na ně dobouchat, ať mi odpíchnou a nadiktoval jeho číslo píchačky. No a měl 4 hodiny přesčas! Když jsem dělal ve Škodovce v Karlíně, ředitelství bylo v centru ve Spálené hned v průchodu metr od chodníku, tak jsem jednou zdrhnul dříve do kina, píchačku vzal sebou a po kině si odpíchnul ve Spálené. Vrátný vyletěl jak čert, ale to už jsem zmizel v davu chodců. Teď máme ty elektonické pípáky, co registrují průchod každými dveřmi, ale že by mi to vadilo, ani náhodou. Dokonce když jsem kartu ztratil, tak mi ji vystopovali, kde jsem ji použil naposledy a tam ji našel pod stolem. |
|
|
P. Dvořák 9.10.2015 4:12Dnešní elektronickou evidenci autor zřejmě zaspal. Už ne jenom příchod a odchod, ale mnohdy zaznamenává i pohyb uvnitř objektu. Resp. kdykoliv kartou otevřete nějaké dveře, dá se to dohledat. Proti tomu mi cinkání štípaček za totáče připadá jako dětská hra. |
|
|
J. Jurax 10.10.2015 20:46Re: Dnešní elektronickou evidenci autor zřejmě zaspal. Ale co je hlavní, nikdo Vás za to nebuzeruje - aspoň tedy tam, kde jsem pracoval. A tam, kde nemáte co dělat, se stejně nedostanete, karta nepustí. |
