Petice už nejsou to, co bývaly. To si živě připomínáme v době třicátého výročí petice Několik vět, která ve své době zafungovala jako jeden ze hřebíčků do rakve režimu zvolna zmírajícího na vlastní neschopnost. Tehdy byl podpis takové petice o hubu, o deset let dříve o kriminál.

Rozeznáváme dva základní druhy petic. Do jedné skupiny patří ty, s nimiž souhlasím. Ty jsou správné, rozumné a podporu si zasluhující, druhé pak jsou plodem kverulace a prozrazují exhibicionismus petentů. Patrně první petice, se kterou jsem se osobně setkal, byla asi ta z roku – improvizuji – sedmdesát dva. Naše rodina se čerstvě přestěhovala a bydleli jsme na nové adrese sotva týden, když se dostavili občané a nesli petici k podepsání. Hrozí prý nebezpečí, že v domě naproti vznikne hospoda, kdežto je žádoucí, aby byl zřízen obchod se zeleninou. Stanovisko rodiny bylo jednoznačné, hospoda má jednoznačně přednost.

Jednu petici jsem dokonce spoluvytvářel, mám na sobě cejch petenta. Šlo tenkrát o monopol SPT Telecomu a o nestoudné zvýšení telefonních poplatků, které mohlo zahubit tehdy čerstvě zavedený internet v České republice. S Ivo Lukačovičem a Patrickem Zandlem jsme tedy sepsali petici a pomáhal nám v parlamentu Vladimír Mlynář a petici podepsalo přes sto tisíc lidí a Telecom protesty ustál a všechno zdražil a internet nezanikl.

Onehdy vyvolala pozornost petice filmových tvůrců, že pokládají za skandální podporu Karlovarského filmového festivalu ze strany České zbrojovky. Pozornost to vyvolalo oprávněně. Každý přece ví, že filmový průmysl všude závisí na podporách a dotacích, a těch podpor a dotací je vždycky méně, než by bylo třeba, podle vzoru mnoho zobáčků, málo zrníček. Co platí o průmyslu, platí o festivalech a sešlostech kulturního typu stonásob. Bylo tedy třeba mobilizovat v plné síle pud ke svatosti k podpisu takového dokumentu. Mobilizovalo se, a vida, svatozář se rozsvítila nad čtyřiceti svatými hlavami jako neonová reklama. Ke kroužku měla být připevněna šipka s nápisem „ejhle, spravedlivý“. Touha po svatosti nejspíš vedla petentům ruku.

Ta je v pozadí nejednoho činu, nad kterým kroutíme hlavou. Patří k charakteristikám doby. Je nehorázně bohatá, tahle doba. Všeho je dost, všechno je na dosah ruky. Kde je nějaké přání, hned se vyskytne tucet příležitostí, jak přání vyjít vstříc. Že je to až trapné a z toho plyne ta touha po svatosti. Konat dobro, aby mě to nic moc nestálo. Tak aspoň podepíšu petici.

Jistě tušíte, že to není petice mého srdce. Na webu E-petice.cz ale najdete i protipetici s názvem Jsme hrdí na Českou zbrojovku i s obrázkem samopalu Bren. Pod ní – šestnáct podpisů.

Můj mezi nimi není. V trezoru mám pistoli ČZ 9 mm na obranu. Proti loupežníkům, nikoli proti petentům.

LN, 8.7.2019