Sarkasticky laděný otevřený dopis inženýra Miloše Zemana pražskému primátoru Zdeňku Hřibovi upozornil na katastrofální situaci v hlavním městě. Dopis byl formulovaný brilantně, nejvíc se mi líbila ta pasáž, že sedm poradců pirátského primátora Hřiba si spletlo Jelení příkop s Jelení ulicí a že k politickým úspěchům Pirátů patří snížení vstupného do Muzea vidlí. To jsem se zasmál docela upřímně. Jinak ale musím hodnotit dokument jako sice pravdivý, ale hrubě nespravedlivý. Kdo má oči v hlavě vidí, že poměry v Praze panující jsou stejné jako všude jinde.
Psal mi o tom onehdy jeden pán. Že prý se vyjadřuju k vysoké politice, ale lidi že štve něco jiného. Že se rozkope ulice a pak se na ní tři neděle nic neděje. Ano, tohle je jádro pražského problému. Okolnosti mě onehdy donutily jet autem do centra. Na tříkilometrové trase se zúžením a bariérami nestál ani ten pověstný Pepa, aby se opíral o lopatu. Přidám vzpomínku, to jsem jel autem hluboko za minulého režimu. Se mnou v autě seděl starší pán, pamětník první republiky. Zrovna jsme míjeli taky takovou uzavírku a tam aspoň se Pepa opíral o lopatu, nedělal samozřejmě nic. „Počkej, až ten režim praskne, to budeš makat,“ oslovil ho symbolicky pamětník starých časů.
Režim praskl a staré časy se vrátily v tom smyslu, že Pepu opírajícího se o lopatu neplatí za flákárnu stát, ale soukromník. Ve výsledku je to ale naprosto stejné. Zase vzpomínka, dneska se jich asi nezbavím: projížděl jsem před pár lety Vídní, byly tři hodiny ráno. Na dálnici zúžení. Reflektory, mračno dělníků, všichni pracovali, až se z nich kouřilo. Vzpomenu si na to vždycky, když vidím ty mrtvé uzavírky. Proč to je? Všechno, co nějak je, musí mít nějaký důvod. Nějaký prospěch někomu dělá i to, co na pohled vypadá jako špatně, to je něco jako přírodní zákon. Zkusím tedy uvažovat logicky. Hlavní město – a všechna jiná města v republice – paralyzují soukromé firmy. Musí se jim to vyplatit, jinak by to nedělaly. Určitě jsou na to nějaké předpisy, zákony o veřejných zakázkách a podobně. Ty někdo schválil. Asi byl podplacený. Trvá to třicet let. Za tu dobu se nenašel nikdo, kdo by to chtěl změnit. Jak je to možné?
No a vidíte, i ten řetěz vcelku logických úvah nakonec uvázne v bažině nepochopení. Praha není paralyzovaná kvůli Hřibovi, ale kvůli tomu, že se v Česku zavedl systém k paralýze vedoucí. Pepa opírající se o lopatu zvítězil. Oproti minulému režimu ale došlo k posunu: někdo na tom vydělává, někdo z toho má prospěch. Jak to můžu vědět? Kdyby to tak nebylo, Pepa by musel makat.
Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus