Tak mi po čase napsal kamarád z Berlína. Píše hlavně, když je něco špatně. V našem pokračujícím stáří a vzhledem k ochabujícím zájmům je společné rozhořčení základním kamenem našeho přátelství. Ostatně jako u většiny.

Z nedělních novin na něj vykoukl titulek "Kreuzberg brzy čůrá unisex". Trochu se zarazil, neboť si myslel, že německy umí dobře a vlastní překlad titulku mu neseděl. Jenže hrůza ho chytla již po prvních větách příspěvku; titulek byl víceméně v pořádku a navíc to bylo myšleno vážně. Zastupitelé této městské části Berlína odsouhlasili hlasy pirátů, zelených, socanů a levice, že ve veřejných budovách, tj. na radnici, v městské knihovně, ale hlavně ve školách, budou k ženským a mužským toaletám navíc i toalety třetí. Unisexuální. Rozuměj tomu milý čtenáři tak, že to budou hajzlíky pro osoby, které se sami nepřiřazují k žádnému z uvedených pohlaví. "Mohlo by se říci, že máme jiná důležitější témata, ale pro ty, kteří nezapadají do binárního pohlavního systému, je to relevantní. Pokaždé, když vejdou do (veřejné) budovy, je jim sugerováno, že vlastně nesmí existovat." Tak zdůvodnila navržení a následné schválení předkladatelka návrhu pirátka Lena Rohrbach. Přestože to noviny neuvedly, tak se také stala předsedkyní nově konstituované komise pro vybavení těchto zařízení, nově zřízeného rozpočtového výboru pro tyto záležitosti a zároveň byla jmenována do funkce poradce na Ministerstvu pro místní rozvoj spolkové země Braniborsko.

Doba kráčí mílovými kroky vpřed. Zamlada jsem mohl být (a snad i byl) muž. Později jsem se musel rozhodnout, jsem-li heterosexuál, homosexuál či bisexuál, a teď mi do skládanky přibývá ještě intersexuál. Jakýsi pohlavně nezakotvený jedinec, který si migruje mezi pohlavími, jak se zrovna vyspal. Dnes je úterý, tak si vezme sukni a podprdu, zítra si oholí fousy, ale ve čtvrtek, to vážně neví. A má z toho depku. Ještě že si bude moci zajít do knihovny na záchod, tam si může vybrat a vyčurat se tak bez frustrace, že nepatří nikam nebo dokonce že neexistuje.

Ale kdo se zastane mne a mého zoufalství? Jsem z tohoto vývoje věcí zděšen. Mám totiž velmi relevantní pocit, že sem nepatřím a že bych vlastně už ani neměl existovat a žádný levý pirát či zelený socan se mne nezastane. Navíc teď ani nevím, na jaké záchody vlastně patřím. Cítím se totiž jak zpráskaný pes a nevím, nemám-li, jako druhově neukotvený jedinec, požadovat další typ toalety, i když je mi jasné, že močení na patník bude z hygienického hlediska znamenat ve veřejné budově určitý problém.