Mikuláš nám nadělil zbrusu novou vnučku Apolenku, a tak fakt nemám chuť zabývat se děním na politické scéně. Radši se hroužím do vzpomínek, ostatně vzpomínkami na to, co bylo před třiceti lety, byl zabarvený celý podzim.

Za dveřmi je jedno nesporně pozitivní výročí, které nejspíš do médií moc nepronikne, ale za připomenutí určitě stojí. Devátého prosince 1989 vyhlásil Ladislav Horáček na kongresu Protialkoholní společnosti dr. Římsy založení nakladatelství Paseka. Nebyla jsem u toho, ale záhy jsem se o tom dozvěděla, taky jsem navštěvovala hospodské společnosti, kde Láďa Horáček horlivě zasedal.

Byla to tenkrát pro mne jitřenka nové, snad už normální doby. Horáček byl milovníkem Josefa Váchala (nakladatel Josef Paseka je ostatně hlavním hrdinou Váchalova románu), knihy měl nesmírně rád a založení nakladatelství bylo to nejpřirozenější, co usoudil, že má ve svobodných poměrech udělat. Římsologická společnost nebyla – podobně jako nově vyhlášené nakladatelství – nikde registrována, a ačkoli nesmlouvavě hlásala abstinenci, činili tak její členové samozřejmě u piva. Společnost zůstala neoficiální, nakladatelství Horáček řádně zaregistroval na ministerstvu kultury. Dostal číslo 100 – ne proto, že by nově vzniklo už tolik nakladatelství, ale protože ta nová byla registrována od čísla 100. Paseka tedy bylo první zbrusu nově vzniklé nakladatelství. Neoficiální samizdatová nakladatelství tenkrát existovala – a řada z nich už dlouho, třeba Prostor nebo různé samizdatové edice –, ale Horáček byl první, kdo překročil práh do oficiálního prostoru. A to prosím bez předběžné přípravy.

Vydání první knihy, Váchalova Krvavého románu, trvalo skoro rok. Vydavatelský amatér nejspíš neměl nezbytné známosti, byly omezené příděly papíru, tiskárny ještě jely ve svých plánech – nebylo to jednoduché. Socialistické poměry však odcházely do nenávratna a Paseka se rozvíjela. Váchala Horáček nikdy neopustil, hrál značnou roli i při vzniku překrásného litomyšlského Portmonea. Hlavní důraz však Horáčkovo nakladatelství kladlo na historii, stačí připomenout málem nekonečnou edici Velkých dějin zemí Koruny české, ale i stovky dalších titulů včetně překladů.

Ladislav Horáček před čtyřmi roky zemřel, ale nakladatelství převzala jeho dcera, je to rodinná firma. Ano, takhle nějak jsem si kdysi v počátcích představovala, že se bude naše ekonomika ubírat. Kdo má chuť do podnikání, vybere si, co ho baví, co má rád nebo k čemu má sklon, a až jednou odejde, převezmou to po něm děti. Vždyť vyrostly v prostředí firmy, dobře ji znají a přirozeně navážou na rodiče. Když se dnes rozhlédnu kolem sebe, mám někdy pocit, že to byly růžové sny, že dnešní Česko vypadá podstatně jinak… ale nechce se mi teď do světa novinových titulků a všemožných skandálů. Existuje přece i jiná realita: Paseka má dnes na kontě 1500 knih a rozhodně to nevypadá, že by se chystala k úpadku.

LN, 6.12.2019