28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Pan Štajnfest a prezident Beneš

29.5.2014

Po delší době jsme opět zasedli k našemu stolku v kavárně Nad přístavem a hleděli na veselou, jarní hladinu Labe.

"Taková událost sto třicet let stará..." poznamenal pan Štajnfest, "to je pro dnešního člověka zapomenutá věc."

"Přijde na to, jakou událost myslíte. Některé události mají na lidi dlouhodobý vliv." Vzal jsem do ruky nápojový lístek. "Například vynález becherovky."

"Před sto třiceti lety - dvacátého osmého května - se narodil v západočeských Kožlanech Edvard Beneš."

Uvědomil jsem si věk a rodiště svého přítele. "Vy jste se někdy s prezidentem Benešem v Praze setkal? Jako student? - Nebo jako mladý, začínající inženýr?"

"S Edvardem Benešem ne - ale s jeho ženou. Bydleli jsme před válkou v Dejvicích, blízko Hradčan. Paní Hana navštěvovala pravidelně stejné kadeřnictví jako moje matka. Máti mě brala do kadeřnictví s sebou - byl jsem pětiletý kluk, všetečný a povídavý - a zatímco maminka musela sedět v křesle s hlavou uvězněnou do sušicí helmy - zvědavé dítě brouzdalo po dámském kadeřnictví a dávalo se do řeči se zákaznicemi. Paní prezidentové jsem se představil jako čerstvý poručík, protože jsem měl na rameni vestičky správný počet nově přišitých papírových hvězdiček. Diskutovali jsme spolu o důstojnických šaržích a distinkcích. Neváhal jsem kritizovat nepřesné vědomosti své oponentky, argumentoval jsem tím, že můj táta je plukovník, tak to musí vědět líp. Maminka se paní prezidentové omlouvala: Ten kluk si pořád něco vymejšlí, otec - tedy můj muž - není žádný důstojník, víte, milostivá paní, on si se synem hraje na vojáky a právě včera večer syn otce povýšil na plukovníka... Paní Hana se smála, prozradila na sebe, že všechny naše plukovníky a generály zná osobně, takže jí to bylo trošku divné, ale byla nadšená tím, že už dlouho se s ní nikdo tak pěkně nehádal."

Vrátil jsem náš rozhovor na začátek: "Prezident Beneš je historicky významná osobnost, jeho politická rozhodnutí nás ovlivňují dodnes. Stačí napsat Mnichov nebo Heydrich nebo Únor - a za pár minut můžete k diskusi volat hasiče a záchranáře."

Pan Štajnfest si osladil svou vídeňskou kávu špetkou krystalového cukru. Zamyšleně pozoroval blyštivý prášek, pomalu se propadající do šlehačkové vrstvy.

"Mně vrtá hlavou," pravil pan Štajnfest, "zda prezident Beneš znal podrobněji nacistické záměry a plány, ve kterých se uvádělo, co Hitler hodlá s Československem a jeho obyvatelstvem udělat - a nebo si to jen domýšlel nad Hitlerovými obecně známými prohlášeními a uveřejněnými idejemi."

"Československá rozvědka byla na vysoké úrovni, píše se o tom aspoň všude - tak prezidenta mohli dobře informovat," usoudil jsem.

"V tom kritickém roce 1938 šlo hlavně o čas," přemítal pan Štajnfest, "události měly rychlý spád. Představte si třeba dvacátý osmý květen 1938. Prezidentovy čtyřiapadesátiny připadaly na sobotu. Možná, že chtěl s manželkou odpoledne odjet do Sezimova Ústí, aby se ve svojí vile sešel s přáteli. Na nějaké velkolepé oslavy nebylo ani pomyšlení. Od rána jednal prezident s důstojníky generálního štábu. Mobilizace záloh proběhla před týdnem bezvadně. Diplomatické ohlasy z Francie a Velké Británie byly obdivné a schvalující. Bylo zapotřebí v pohraničních okresech udržet henleinovce v klidu a pořádku, protože v obecních volbách vyhráli s přesvědčivou, až devadesátiprocentní většinou - a netajili se tím, že chtějí domů, do Říše.

Následovala porada s vedením vojenské výzvědné služby. Zdalipak v Praze věděli o tom, o čem si v těch dnech psal do svého deníku zasloužilý člen NSDAP, ministr propagandy a oddaný Hitlerův nohsled Joseph Goebbels?

*

20.3.1938 - V Praze se tvoří štváčské středisko z rakouských uprchlíků (po anexi Rakouska nacistickým Německem). Vracím se s Vůdcem do kancléřství. Studujeme mapu. Teď je na řadě Československo. To si rozdělíme s Polskem a Maďarskem.

27.3.1938 - Henlein žádá od Prahy nové volby. Češi jsou teď sevřeni ze všech stran.

15.4.1938 - Henlein mi podává zprávy. Češi mají strach. Beneš usiluje o vyrovnání, ale už je příliš pozdě. Pohraniční opevnění jsou ovšem velmi dobrá. Sudetští Němci už chtějí jenom domů, do Říše. Henleinova taktika: Žádat vždy víc, než mu vláda ČSR může dát.

23.4.1938 - Večer s Vůdcem na koncertě Vídeňské filharmonie. Krásná a půvabná Nedokončená. Vídeňáci hrají nádherně. Vůdce je úplně šťastný. Že my, Němci, máme takové umělce. A že je můžeme využívat a pečovat o ně.

25.4.1938 - Češi musí být postupně rozdrceni. My už je dostaneme. Henlein to udělal v Karlových Varech dobře.

11.5.1938 - Teď mají taky konflikt s Polskem. Chudák Beneš!

22.5.1938 - Pražská vláda mobilizuje v pohraničí. Díváme se na to s klidem. Vůdce to chce vzít brzy vážně do rukou. S napětím čekáme na výsledky voleb.

23.5.1938 - Skoro všude 85 % až 90 % pro Henleina.

24.5.1938 - S Helldorfem projednávám židovskou otázku v Berlíně. Vytlačíme Židy z hospodářského života a kultury. A vůbec z veřejného života.

27.5.1938 - Řada nových incidentů na německo-českých hranicích. Henlein dal do Daily Mail hloupé interview o "potřebě přímé akce Říše v Sudetech, nedostanou-li Němci v ČSR úplnou autonomii."

To nebylo třeba. Pro německý tisk toto interview zakazuji uveřejnit.

*

Stmívá se. Příjemné májové odpoledne skončilo. Čekáme na vrchního Rorejse, až přinese účet. Labe teče do Německa stejným korytem jako před mnoha lety. Joseph Goebbels a jeho žena Magda spáchali sebevraždu, když předtím nechali otrávit svých šest dětí.

Edvard Beneš a Hana Benešová mají hrobku v Sezimově Ústí na zahradě svého domu.

________________________________________________

© Petr Kersch, Děčín, květen 2014

Citace použité ve fejetonu jsou převzaty z publikace Joseph Goebbels / Deníky 1938; nakladatelství Dialog Liberec 1992; překlad: Jiří Hájek 1992