Je vskutku bolestné sledovat, co se děje na Ukrajině, nebo přesněji řečeno co ruští vojáci provádějí na Ukrajině. Je děsivé sledovat ruské lhaní a je smutné sledovat reakce některých našich spoluobčanů, kteří zprávám o ruských zvěrstvech odmítají věřit a argumentují tím, že Amerika je ještě horší…

A není snadné žít s vědomím, že ruskou válku na Ukrajině přímo financujeme. Zajisté, že chci mít doma teplo, mám sedavou práci a kdybych netopila, těžko bych mohla skoro celý den vysedávat u počítače.

Postěžovala jsem si kočkám, ty se poradily, a pak mi oznámily, že si buď mám nechat narůst kožíšek, nebo – jestli to neumím – můžu se zabalit do deky. Hm, dobrá rada nad zlato. Když se ale dívám na záběry a fotky mrtvých ukrajinských civilistů, přidávám ke kočičí radě ještě hodně tlusté ponožky: připadá mi lepší nemít doma teploučko než se trápit tím, že ty Ukrajince zabíjejí i za moje peníze. Ano, myslím, že bychom měli přestat odebírat ruský plyn.

Chápu, že je takové rozhodnutí pro vládu obtížné. Nejde totiž zdaleka jen o moje tlusté ponožky, domácnosti nespotřebovávají lví podíl ruského plynu. Mnohem víc ho spotřebují firmy, které nejen vyrábějí, ale také dávají lidem práci. Vymyslet a naplánovat to tak, aby mohla česká ekonomika aspoň jakž takž fungovat bez ruského plynu, není jednoduché – seděli jsme ve středu s kamarády a ani pár skleniček vína nepomohlo, abychom dali dohromady laický plán, takže vládě poradit neumím. Předpokládám však, že ve vládě, na ministerstvech a v různých úřadech sedí dost lidí, kteří svými znalostmi a vědomostmi o fungování ekonomiky strčí naše laické úvahy do nejmenší kapsičky.

Ráno mě e-mail od jednoho z večerních společníků upozornil, že jsme kdysi brali plyn také z Norska. No ano, celou čtvrtinu, a přestali jsme s tím v roce 2016. No ano, po aféře s norským úřadem, který odebral děti paní Michalákové. Norové nás naštvali, zachovali se podle velké části veřejného mínění a řady politiků nehezky k paní Michalákové, tak ať si ten svůj plyn nechají! Moc jsem se tenkrát o to nezajímala, takže mi ani nepřišly do hlavy žádné spiklenecké myšlenky – jako že se třeba ten michalákovský případ hodil, že to byla jen záminka, jak se zbavit norského plynu a přichýlit se k ruskému dubisku… Nojo, ale že by se na tom všechna média tak ochotně podílela? Že by byli všichni podplacení? Anebo podvedení? A že by soudní rozhodnutí o odnětí dětí bylo horší než válka na Ukrajině? Protože Ukrajinci nejsou našinci, takže nás jejich bída nepálí? No fuj, to je přece nesmysl.

Obrátila jsem se o radu ke kočkám, ale ty se jen zlomyslně radovaly z mého zmatku a nejistoty. Pak se zatvářily, že sice vědí, ale nepovědí, a odkráčely do kuchyně ke svým mističkám. Myslej jen na svoje žrádlo, potvory, naštvala jsem se. A ty zase jenom na svoje teploučko, zamňoukalo mi něco do ucha. Ale já jsem ochotná se ho vzdát, odsekla jsem rázně.

LN, 8.4.2022