Přes redakci Lidovek mi napsal pan V.K., čtenář – jak Lidovek, tak Neviditelného psa. Musím citovat doslova:
Dne 15. září 1999 jste na „Neviditelném psovi“ napsal, že jste viděl na nějakém sloupu připevněný lístek, kde hledali psa a byl tam použit termín „Flis Ruslan“. Vy jste vyzval čtenáře, aby se vás tak za 20 - 25 let, přesně 15. září, zeptali, jestli si na nápis „Flis Ruslan“ ještě vzpomenete - což tímto činím.
Ano, je to otázka paměti. Tenkrát před dvaceti lety mě zaujalo neobvyklé jméno pro psa. A v tom článku jsem se zmínil o tom, že můj otec kdysi v dětství viděl film Tih Minh. Čtu ve Wikipedii, že je to francouzský film, samozřejmě němý, z roku 1918, to bylo tatínkovi devět. Občas si vzpomněl na Tih Minh a stýskal si mi, že nosí coby zátěž paměti takovou pitomost, jako je Tih Minh. No a v tom článku z roku 1999 se píše:
ZTRATIL SE UKRAJINSKY PES FLIS RUSLAN PROSIME VRATIT ZA VYNAHRADU ZAPLATIM 1000 KORUN. Následovala adresa ubytovny někde v Nuslích.
Dlouho jsem text studoval, a čím déle jsem tak činil, tím méně jsem z něho byl moudrý. Ukrajinský pes, to je rasa? Nebo se libovolný pes stane psem ukrajinským, jakmile ho nabude Ukrajinec? A co ten Flis Ruslan, je to jméno psa? Zatím jsem se nesetkal se psím jménem a příjmením?
Článek jsem uzavřel konstatováním, že se rozluštění záhady Flis Ruslana nedoberu, a vyjádřil jsem obavu, že Flis Ruslan zatíží moji paměť tak, jako se Tih Minh natrvalo usadil v paměti mého otce. Opět ocituji:
Abych nedopadl jako můj otec, který v dětství viděl němý film Tih Minh a už jako velmi zralý muž láteřil:
„Tolik důležitejch věcí se mi vykouřilo z hlavy a takovou pitomost, jako je Tih Minh, si pamatuju...“
Jsem zvědav, zda skončím s Flisem Ruslanem taky tak. Přijďte se mě zeptat za dvacet, pětadvacet let.
V podstatě byly dvě možnosti. Buď Flis Ruslana pustím z hlavy, zapomenu na něj, anebo si ho zapamatuju a budu ho vláčet světem v batohu vzpomínek. Jenže život je složitý a dovede vytvořit nečekané varianty. Do svého batohu vzpomínek zařadil Flis Ruslana pan V.K. Usmyslel si, že se mě opravdu za dvacet let zeptá, jak to se mnou a s Flis Ruslanem dopadlo.
Je to úžasný osudový oblouk.
Nikdy se ani pan V.K., ani já nedozvíme, zdali chudák opuštěný Ukrajinec nalezl svého Flis Ruslana. Je naprosto jisté, že Flis Ruslan je už v psím nebi, ať už se tam dostal kdykoli. Absurdní jméno Flis Ruslan okupovalo dvacet let mysl pana V.K., a jenom proto, abych ho teď ujistil, že vichr událostí mi Flis Ruslana z paměti odvál. Ale co když Flis Ruslan bude paměť pana V.K. okupovat trvale? Mohl by mě za to žalovat. U soudu bych se pak mohl hájit, že za všechno v podstatě může Tih Minh. Soudce by se pak divil, co je to za ptákovinu, Tih Minh. Zapamatoval by si ji do smrti, čímž by se osudový kruh dokonale uzavře.
LN, 30.9.2019