FEJETON: Osudné slovo
Náš třetí dělnický prezident Antonín Novotný se cele věnoval stranické práci, ale nezanedbával ani kulturu. Proto každým rokem přijížděl na Slavnost lidového zpěvu a tance ve Strážnici. Dostavil se tam i roku 1963 a vzal s sebou i předsedu vlády Širokého. Široký se měl po smrti Zápotockého stát prezidentem místo Novotného, ale v Moskvě na poslední chvíli rozhodli jinak. Přesto se oba soudruzi chovali k sobě přátelsky, alespoň to tak vypadalo.
Program se protahoval a státníci na tribuně už byli celí otlačení. Novotnému se nejvíce líbilo vystoupení slovenského souboru, při kterém šohajové zvedali výskající tanečnice do výšky, kterým se zase zvedaly sukně. Ale ať se Novotný nakláněl sebevíc, nic zvláštního neviděl, jen něco jako bohatě krajkované bombarďáky. Nicméně mezi dívky po vystoupení zašel a setrval s nimi v srdečném rozhovoru. Děvčata byla polichocena a některá hlavu státu pobozkala.
Široký vzniklý hlouček s křečovitým úsměvem pozoroval a zvolal:
„Súdruh prezident, utvorili ste naozaj pekný kŕdel!“
Po slavnosti zamířil Široký do Bratislavy a Novotný se vracel automobilem do Prahy sám. Novotný na Slováky kašlal a slovenština mu mohla být ukradená. Proto mu Širokého slova nešla z hlavy a neustále nad tím dumal: Proč krucinál veřejně vykřikuje, jak mám utvořenou prdel? Co tím sleduje?
Nakonec rozhodl, že takový divný člověk předsedou vlády být nemůže. Odvolal ho z funkce a na jeho místo jmenoval Lenárta.
