Před časem vysílala Česká televize zajímavý pořad pana Stanislava Motla o panu profesorovi Františku Běhounkovi. Profesor Běhounek byl nejen význačný český, mezinárodně uznávaný fyzik, byl také prvním Čechem, který přeletěl severní pól. Bylo to v roce 1928, kdy se zúčastnil jako expert na kosmické záření výzkumné výpravy k severnímu pólu na palubě vzducholodi Italia, kterou vedl generál Umberto Nobile. Při návratu vzducholoď ztroskotala poblíž Špicberk a posádka musela čekat na záchranu několik týdnů na ledové kře. Vysvobodil ji ruský ledoborec Krasin. Profesor Běhounek o tom napsal knihu „Trosečníci na kře ledové“.

Při sledování tohoto pořadu jsem si uvědomil, že jsem měl před 65 roky možnost být s panem profesorem Běhounkem v krátkém osobním kontaktu. Bylo to v lednu roku 1954, v zimním semestru prvního ročníku lékařských studií. Lékařská fyzika byla prvním předmětem, z kterého jsme skládali státní, neboli rigorózní zkoušku. Po úmrtí přednosty pražského Ústavu lékařské fyziky nebyl tehdy v ústavu po určitou dobu žádný profesor ani docent, tedy žádný kompetentní examinátor pro státní zkoušku. Fakulta proto obstarala externího examinátora - profesora Františka Běhounka. Zkouška dopadla dobře, dokonce výborně.

Pan profesor byl skutečnou osobností, která proslavila Československou republiku, a považovali jsme si za čest, že nás zkoušela tak významná osobnost.

V této souvislosti se mi vybavuje v současné době v tisku, rozhlase, televizi často používané slovo „celebrita“. Je odvozeno od latinského celeber (slavný). To slovo „celebrita“ mě irituje, protože jím bývají mnohdy označováni lidé, kteří toho zatím mnoho nedokázali: začínající zpěvačky, modelky, lidé, kteří se „proslavili“ především různými aférkami a skandály, bývají tak označováni i někteří politici, kteří skutečným osobnostem nesahají ani po kolena. Dokonce někteří pisálkové psali jako o „celebritách“ o lidech, kteří se trapně předváděli v televizní tzv. reality show.

Mnohdy žasnu nad zcela převráceným žebříčkem hodnot. Velmi výstižně se k tomu vyjádřil v jednom televizním pořadu pan profesor Rudolf Zahradník, fyzikální chemik. Řekl přibližně toto: „Skutečné vědecké osobnosti nechtějí být žádnými celebritami nebo něčím podobně ohavným…“