Umění budiž angažované, už je to tady zase. Na slavnostním udílení Českých lvů se to hemžilo plackami All for Jan, míněn tím zavražděný Ján Kuciak, a hlavně, kdo se nepostavil za nezávislost České televize, ocitl se o patro níž.

Návštěvník z Marsu by se udiveně ptal, co má zavražděný slovenský novinář společného s oceňováním nejlepších českých filmů a proč je na slavnosti třeba provolávat Nevolte Zemana, když už ten Zeman zvolen je a ústava nedovoluje, aby byl následně zvolen znovu? Týž návštěvník z Marsu by se mohl divit, co mají společného nejlepší výkony v americkém filmu s tím smutným faktem, že té či oné filmové divě někdo poplácal před pětadvaceti lety zadní tváře, k čemuž se dnes hrdě hlásí pod heslem Me Too?

Politická angažovanost se těžko vysvětluje návštěvníkovi z Marsu i neinformovanému tuzemci. Ona prostě je, rodí se za specifických podmínek. Plíseň potřebuje živiny a vlhkost a přítmí, politická angažovanost je reakce na určité klima společenské nevraživosti. Ryba smrdí od hlavy. V daném případě od hlavy státu.

Napsal mi čtenář mého úvodníku v Neviditelném psu, že ať si říkám, co si říkám, on že souhlasí se vším, co Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu řekl. Jenže právě v tom je problém. Miloš Zeman jako občan má plné právo nemít rád Českou televizi a jistě si v tom notuje možná se statisíci spoluobčanů. Hlava státu je však něco jiného než občan Miloš Zeman. Je to instituce, jako je soudce instituce nebo policista instituce. Když pak onen prezident nebo soudce nebo policista připustí, aby se jeho osobní vhledy smísily s institucionálním posláním, je zaděláno na malér. Ty osobní vhledy jsou nepatřičné.

Ten malér se pak přenáší a jsme u slavnosti Českých lvů. Cenu dostávají umělci nejrůznějších disciplín s filmem spojených, a že jich je požehnaně. Mají už svoji tradici a s ní spojený oprávněný respekt. Letos se do ceremoniálu vmísila politická angažovanost. Placky, výkřiky typu Českou televizi nedáme. Placka Je suis Jan by byla komická, ale All for Jan také díl komiky nepostrádá. Úmysly jsou bezesporu ušlechtilé a v mnoha ohledech je sdílím. Ale jako pamětník dob chválabohu minulých se bojím, abych se ještě nedočkal obdoby v blízké budoucnosti. Ona je ta politická angažovanost v souvislosti s uměním ošemetná věc. Ráda se vymkne z ruky. Má tendenci umění opanovat a běda, když se stane kritériem. To skutečně hrozí, zvláště pak v uměleckých oborech kolektivních, jako je právě film. Možná slyším trávu růst, ale nemohu si pomoct, při pohledu na politické placky na shromáždění umělců se mi dělá husina. Je to nepatřičnost.

Jiná věc je, že je Česká televize a její nezávislost skutečně v ohrožení a že Zemanova inaugurační nestydatost zasluhuje odpor. Škoda ale, že nebyl dostatečně vyjádřen u volební urny, tam by byl zcela patřičný.

LN, 12.3.2018