Když Robert Falcon Scott (1868 - 1912) připravoval svou druhou výpravu do Antarktidy, během které chtěl dosáhnout jako první člověk jižní pól Země, rozhodl se důvěřovat traktorům a otužilým skotským poníkům. Scott se svými druhy na zpáteční cestě od pólu zahynul a podle jeho deníku, který si vedl po celou cestu až do posledního dne života, právě ono rozhodnutí o způsobu dopravy v Antarktidě bylo nešťastným omylem vedoucím k záhubě - kromě mimořádně bouřlivého počasí a terénu pro opěšalé polárníky na mnoha místech neschůdného.

O sto let dříve, v roce 1812 na podzim, ustupovala ve spěchu francouzská Velká armáda z Ruska. Most přes Berezinu byl vojensky kryt pevností a jištěn polským plukem. Napoleon spoléhal na tento most a dal spálit všechny pontony, které jeho ustupující vojsko vleklo s sebou, aby ulehčil a urychlil ústup. Ukázalo se, že to byl tragický omyl. Mezitím totiž pevnost dobyl carský generál Čičakov a most nechal zničit. Přes neobyčejně tuhou zimu nebyla ještě řeka zamrzlá. Chybějící pontony byly jednou z hlavních příčin neštěstí na Berezině.

V lednu 1920 v USA ratifikoval kongres "osmnáctý dodatek" k ústavě, kterým se uzákoňoval Volsteadův program povinné abstinence. Prohibiční zákon byl výsledkem velkého úsilí o reformu americké společnosti - reformátoři prohlašovali, že je namířen především proti notorickým alkoholikům "z řad přistěhovaleckých dělnických vrstev". Úmysly politiků byly opravdové, uskutečnění tohoto úsilí dopadlo úplně jinak. Prohibice poskytla jedinečnou příležitost, jak rozvracet společnost organizovaným zločinem. Pašerácké gangy v Chicagu byly ostatním zločineckým tlupám vzorem. Když prohibiční zákony přestaly po několika letech působit, zavedené zvyklosti - podplácení úředníků, rozdělování zájmových oblastí a podvodné ovlivňování voleb - přetrvávaly.

Váha omylu se stanoví z jeho následků a možnosti nápravy. Omyly, které napravit nelze, ty jsou nejhorší. V řadě případů nezáleží na tom, jak dlouho se v omylu setrvává. Dopravní omyly jsou tragickým příkladem. Omylná jízda v protisměru, omyl při sešlápnutí plynového pedálu místo brzdy, omyl výhybkáře, omyl strojvůdce, omyl letového dispečera... Takové omylné okamžiky přinášejí smrt podobně jako léta trvající jednání soudů ukončená rozsudkem, který byl justičním omylem.

Kořeny omylů? Zalistujete-li pomyslnou sbírkou i těch vlastních omylů, zjistíte, že většinou vyrůstají z neznalosti. Když něco nebo někoho pořádně neznám, pravděpodobnost, že se v tomto směru zmýlím, je větší. Zvláště u personálních omylů to platí nelítostným způsobem. Příkladů je dost. Kdopak nepoznal omyly v lásce, v manželství, v přátelství, mezi kamarády, v žácích, v učitelích, v dětech?... Dokonce i omyly svých rodičů lze po letech odkrýt, s lítostí v srdci a se zármutkem, jestliže jsme propásli dobu, abychom jim řekli: odpouštíme vám.

Pojem omylu se často zneužívá. Slovem omyl se zakrývá lež, známý to trik všech prozrazených lhářů. Zástěrka sešitá z údajných omylů je někdy průhledná, někdy rafinovaně záplatovaná, občas bývá zakrvácená jak muleta zakrývající zákeřnou dýku pomluvy.

Sprosťáci a nactiutrhači zase naopak rádi oslintávají nálepku s nápisem Lež, aby označili něčí omyl. Slyšeli jsme mockrát: "Poslanec (starosta, svědek, lékař, policista, důchodce, mladík, dispečer, ředitel, kandidát, mistr, velvyslanec, pacient, prezident aj.) lhal, když řekl, že..." Ve skutečnosti onen dotyčný slušný člověk se bez zlého úmyslu zmýlil, šlápl vedle, přehlédl něco, co neměl přehlédnout, něco si neuvědomil, zabloudil, oklamali ho, neměl tomu věřit.

© Petr Kersch, Děčín, srpen 2013