Nevím, jestli se vám to stává taky, ale mě někdy – vlastně poměrně často – naštve něco, co není nijak zásadní: a naštve mě to natolik, že se mi to dlouhé hodiny pořád vrací na mysl a ukrutně mi to kazí náladu. Jsem pak protivná na kočky i na lidi a nespokojená sama se sebou, ačkoli s původní pohnutkou té hnusné nálady nemám pranic společného. A přitom dobře vím, že se na světě i v české kotlině dějí horší věci, jenže ten vztek ve mně bublá tak zuřivě, že ho nedokážu ovládnout, nejradši bych křičela a do něčeho (nebo do někoho, nejlépe do pachatele) s chutí kopla. Samozřejmě nic takového nedělám, ač vím, že emoce, jimž člověk nedá průchod, ho vnitřně otravují.
Takhle mi v minulém týdnu otrávil celý den Vojtěch Filip, když se nechal slyšet v tom smyslu, že cena vepřového stoupá kvůli zrušení vepřína v Letech. Možná mě tak dráždí, že nejsem s to pochopit, proč takovou pitomostí vůbec otravuje veřejnost. Že by si to myslel, dost pochybuju, ale vyloučit se to nedá. Že si ovšem tenhle nepochybně protřelý politik neuvědomoval rasistický podtext toho výroku, to se mi nechce věřit. A tak se mi to převracelo v hlavě a kazilo mi to náladu. Přitom vlastně o nic nejde, strana, ke které se Filip hlásí, je přímou dědičkou strany, která má na svědomí jinačí věci než nějaké hloupé plky.
Další, co mě minulý týden rozpálilo doběla, bylo, když ruský prezident Putin projížděl po anektovaném Krymu s motorkáři na motorce. Ta zpupnost! Jako by chtěl ukázat, kdo je tady pánem. A zase: Putin napáchal horší věci, a to i v téhle exhibiční poloze. Vylovil z moře starověkou vázu, kterou mu tam připravili poslušní památkáři, líbal jakési nebezpečné zvíře, dokonce letěl po nebi s jeřáby, aby jim ukázal kudy kam. Prostě se strašně rád předvádí. Asi mi to tak strašně vadilo kvůli tomu, že mám ráda Krym, určitě radši než hrabivý ruský stát. Ale taky se mi to pořád vracelo na mysl, měla jsem kvůli tomu zlost a nepotěšilo mě ani, že začalo pršet, ačkoli mě normálně nadchne každá kapka, která spadne.
A aby toho nebylo málo, dozvěděli jsme se, že bývalý ministr kultury Staněk na rozloučenou s ministerstvem odvolal Víta Richtera z funkce předsedy Ústřední knihovnické rady. Pochopitelně nevím, proč to udělal, do hlavy mu nevidím, ani ho neznám. Rozumný důvod k tomu nevidím, ale třeba mu pan Richter pomyslně šlápl na kuří oko. Fakt, že ho v předsednické funkci nahradil ředitelem Národní knihovny, by naznačoval, že si možná bývalý ministr kultury nepřál, aby někdo kritizoval rekonstrukci Klementina, která se vleče a ještě léta se povleče. Tu její ředitel rozhodně kritizovat nebude.
Ta rekonstrukce mě taky štve, ale průběžně: na rozdíl od drtivé většiny politiků totiž do Klementina chodím, takže vidím, jak pomalu to všechno postupuje. Nedávám to za vinu vedení knihovny (i když: kdo ví?), ale spíš nekonečným úředním průtahům. Špatně jsme si to to zařídili.
LN, 16.8.2019