Tahle glosa má titulek Občanská výchova. Ano, to je její téma, žádný koronavirus anebo nedejbože Vánoce. Kdo by chtěl poslouchat glosy o koronaviru před vánoci a už vůbec kdo by chtěl poslouchat glosu o vánocích dva dny před Štědrým dnem. Ale ono na ten koronavirus i na Vánoce přece jen dojde.

Takže občanská výchova. Povídala mi vnučka, že napsala dopis ministru zdravotnictví. Mám představivost a hned jsem se jí zeptal, zdali psala zdvořile.

Jak si zaslouží, odpověděla. Velice mě potěšila. Čtrnáctileté mladé dámy mají psát ministrům, jak si zaslouží. To je občanská výchova v praxi.

„A to jsi mu napsala dopis na papíře, dala do obálky, olízla známku…“

Podívala se na mě, jako kdybych byl ministr zdravotnictví.

„No samozřejmě mailem, dědo…“

Pominul jsem ten pohrdavý nádech slova dědo. Mám svoji mailovou adresu dýl, než jsi ty na světě, mladá… Takže k věci.

Faktické jádro dopisu ministru zdravotnictví se týká tenisu. Naši mladí bydlí blízko, doslova na dohoz kamenem od areálu Sokola. Kdysi tam hrál Vlasta Burian tenis, kurty vydržely i přes totáč a dnes jsou nadále ve správě Sokola. Ten je zvelebil a vyšperkoval a mládež tam chodí hrát. K mé radosti taktéž vnučka. Přechod do zóny PES čtyři jí v tom brání.

Jsme na kurtu dva, tři. Na vzdálenost deset metrů. Jak se máme nakazit? Proč nesmím o prázdninách sportovat, proč mám sedět na kanapi a čumět na televizi?

Ach jo. Mám za sebou vojenskou službu základní plus osm vojenských cvičení na důstojnické štábní úrovni. Vím, že každá organizační operace složitější než odchod do kantýny pro balíček cigaret přináší zmatky a protimluvy. Štáb vydá rozkaz a nemůže postihnout všechny ty nekonečné jemnosti složité reality. Tenis jo, a co tedy squash, tenis plácaný o zeď, oba soupeři vedle sebe? Kolik je na světě různých sportů? Jak je odlišit, to má ministr běhat se skládacím metrem a měřit… vymýšlím si… koeficient dodechu?

Zůstal jsem při tom, že jsem jí iniciativu schválil. Psaní ministrovi je občanská aktivita.

Pak jsme vzali pejsky a jeli na výlet. Vylezli jsme na kopec Závist nad Zbraslaví. V prostorách někdejšího oppida jsme zastihli školní výlet, chumel třiceti dětí. Žádné roušky.

To se smí, odtušila vnučka. Má to nastudované. Tenis nesmíme, výlet ve třiceti bez roušek ano. Nekomentoval jsem to. Občanská výchova budiž realizována životní praxí a ejhle, toto je praxe.

A co Vánoce, dojde na ně opravdu?

Ano. Přeji vám abyste si vytvořili pohodového Ježíška.