Počasí se stává konverzačním tématem o prázdninách – o to častěji, oč je horší a oč se vzdaluje od ideálu prázdninového počasí. K čemuž došlo v posledním týdnu. Každé ráno zkoumám předpovědi. Internet nabízí mnoho informačních zdrojů. Na chytrém telefonu mám předpověď původu francouzského a nepřestává mě udivovat, že tato francouzská mobilotelefonní aplikace předstírá, že ví, jaké počasí bude třeba ve Vraném nad Vltavou. Předpovědi jsou v posledních dnech monotónní. Bude sluníčko, ale zároveň oblačno s deštěm až bouřkami. Taky dobrá prognostika, v podstatě bezriziková pro toho, kdo prognózu produkuje.

Na začátku léta počasí bylo vlídné až teplé, ba horké a občas i nějaký ten teplotní rekord padl. Tyhle rekordy v počasí mě vždycky zajímaly. Mám vždy pocit, že jsem prožil něco unikátního a před tím nebývalého. Rekordy se vztahují na záznamy hvězdárny v pražském Klementinu. Tam začala pravidelná měření v roce 1752, ale správná klementinská řada začíná později, až v roce 1775. Musely to být náramné doby. Rekord přece padal každý den, přinejmenším v těch prvních dnech záznamů. Jistě to trvalo nějakou dobu, než se naměřená teplota přesně opakovala. Ale stalo se a pak ty rekordní teploty byly méně a méně časté.

Statistik by mohl vypočítat, za jak dlouho nastane doba, kdy rekordy nebudou padat vůbec. V Klementinu se teploty měří čtvrt tisíciletí. Co za sto, za dvě stě let? Bude samozřejmě záležet na tom, zda zvítězí koncept globálního oteplování nebo globálního ochlazování. Pokud zvítězí oteplenismus, můžeme se těšit na rekordy v horku. U nás byl rekord 27. července 1983, kdy v Uhříněvsi naměřili 40,2 stupně. Nejvyšší naměřená teplota vůbec je 57,8 stupně. Naměřili ji 11. srpna 1933 v San Luis Potosi v Mexiku a o deset let dříve, 13. září 1922, v El Azizia v Libyi. To uvádím, aby bylo jasno, kam můžeme oteplenisticky mířit.

Možný je i opačný trend. Pochlazovači zvýšili svoji aktivitu a procpali do médií vzpomínky na pomerančové háje v Británii. Průměrná teplota podle nich klesá a statistiky jsou zkreslovány mimo jiné i tím, kde jsou měřicí aparatury umístěny. I to Klementinum nestojí na žádném vidrholci. Nemusíme se ale bát, že by se vrátila doba ledová. Za opravdu starých časů, kdy na světě byl ještě pořádek, ledová doba trvala v průměru sto tisíc let a meziledová znamenala jen pauzu v průměru dvacet tisíc let dlouhou. Ledy posledního glaciálu roztály u nás někdy před deseti až dvanácti tisíci lety, takže máme statisticky vzato na příštích deset tisíc let vystaráno. Není nutno se zásobovat kožichy a válenkami. Nicméně teploty může ubývat. Nejvíc u nás mrzlo 11. února 1929 v Litvínovicích u Českých Budějovic, to tam naměřili minus 42,2 stupně.

Možná by bylo dobré zpracovávat nejen statistiku teplot, ale statistiku předpovědí. Předpověď typu "sluníčko s mraky, deštěm a bouřkou" se nemůže stát trvalým řešením, lidi by si toho všimli a začali by remcat, co že se to financuje z jejich daní.

Nebo aspoň o tom psát ironické fejetony do novin.

LN, 23.7.2012