FEJETON: O našem boji proti byrokracii
Každá strana v předvolebních heslech slibuje zjednodušení styku občanů a úřadů. Navrhují se nové zákony, které by mohly vést ke snížení počtu úředníků. Zkušený volič ví, že jde pouze o „kosmetické“ úpravy.
Často se divíme, jak je to možné, protože neznáme „zákony“ C. N. Parkinsona z roku 1957. Je to velmi jednoduché. Práce se rozrůstá tak, aby vyplnila dobu, která je k dispozici pro její vykonání (ani malé množství práce nevede ke vzniku volného času, nýbrž je rozloženo na celou pracovní dobu). Úředník chce rozmnožovat své podřízené, nikoliv konkurenty; úředníci si navzájem přidělávají práci (počet zaměstnanců úřadu stoupá, aniž by se to projevilo na jeho efektivnosti). Délka a složitost jednání je přímo úměrná znalostem jednajících o daném předmětu jednání. Na příklad, miliardový rozpočet na atomový reaktor se schválí snadno, ale o vybudování přístřešku pro kola zaměstnanců, se jedná komplikovaně a dlouze.
Až v roce 1969 formuloval L. J. Petera zákonitosti služebního postupu. Je to vlastně prosté a zná to jistě mnohý z nás. Projeví-li se zaměstnanec jako schopný, je povyšován tak dlouho, až dosáhne postavení, na které nestačí. Za určitou dobu bude tedy v úřadě každé místo zastáváno pracovníkem, který je nezpůsobilý je vykonávat. Administrativa zatím funguje pouze proto, že je v současnosti ještě dostatek úředníků, kteří to „nedotáhli“ na místo své nezpůsobilosti.
Z uvedeného je patrné, že nemusíme, ba dokonce nesmíme, věřit řečem o odbourávání administrativních překážek.
Při jednání s úřady přeji úspěch.
Převzato z Rottenberg.blog.idnes.cz se souhlasem autora
