Bill Gates by ze mě neměl radost. Vrátila se Ljuba z divadla domů a hlásila, že ze soboty na neděli se převrací čas ze zimního na letní. Nebylo to pouhé oznámení, byl to pokyn: posunul jsem o hodinu ručičky hodin v jídelně, na schodišti a v pracovně. To je jednoduchý úkon. Složitější je to na digitálním budíku. Tam se musí v předem daném sledu stisknout několik tlačítek. Stisknout a taky podržet a čísla začnou poskakovat a bláznivě běhat a teprve po delším úsilím se ustálí jejich kombinace na sestavě přibližně určující správný čas. Jednodušší je nastavit čas na mobilu, i tam jsem to udělal. Hodiny v autě jsem si nechal na potom. Nemusím všechny náročné úkoly plnit najednou. Usínal jsem v klidu, s vědomím, že vše je k letnímu období připraveno.

V neděli ránu jsem usedl k počítači a koukám – vpravo dole na liště je zimní čas! Operační systém Windows, duchovní dítko už zmíněného Billa Gatese, zakladatele Microsoftu, automaticky přenastavují čas ze zimního na letní a naopak, až přijde ten správný čas. Tentokrát hanebně selhaly, nechaly tam viset čas zastaralý, propadlý, nepatřičný. Přenastavil jsem tedy ten správný letní čas ručně a zavolal jsem mobilem s nastaveným letním časem kamarádovi, abych mu sdělil, že ty Windows už klesly tak hluboko, že už ani nedovedou změnit zimní na letní čas. „To je tím,“ řekl mi přítel, „že se zimní na letní čas mění až příští týden.“ Položte mrtvé netopýry na moji hlavu, jak bědovával v Knize džunglí medvěd Balú. Já to celé martýrium s nastavováním hodin podnikl jen proto, že někdo ve Strašnickém divadle, kde Ljuba hraje, zpanikařil a vyhlásil změnu o týden dřív!

„No jo,“ pravila Ljuba, „jenže celé divadlo ví, že letní čas začíná dnes. Jakpak se asi sejdeme na zkoušce?“ Sešli se všichni v pravou chvíli. A nepřišlo se na to, kdo paniku vyvolal. Takže o tomto víkendu jsem si dal repete a upravil jsem čas znovu – přirozeně že onu osudnou neděli jsem musel všechny nastavené letní časy změnit zpátky na zimní. Počasí přitakávalo mému počínání, vysvitlo sluníčko, začalo skoro teplo a půda skoro začala vonět. Což mi připomnělo, že bych měl o změně zimního na letní čas věnovat Poslední slovo.

O téhle změně se píše snadno. Vyvolává rozčilení odpíračů raného vstávání, pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch se přihlásí o svůj den slávy a opět se dostane do médií se svým protestem, že změna je proti přírodě. Je opravdu proti přírodě?

Jsem rozpolcen. V zásadě s pekařem Peckou souhlasím v jeho odporu, nicméně ne v jeho argumentaci. Mám odpor proti tomu, že vlády zasahují do něčeho, co by běželo samo i bez jejich zásahu. Hodiny by tikaly, i kdyby Strakova akademie zpustla a v zasedací síni by se usídlily sovy pálené, které by sem nalétaly rozbitými okny. Navíc vstávám brzy a je mi jedno, zdali se ta moje vstávací hodina jmenuje „pět“ nebo „šest“. Stejně vstávám dřív než většina mých přátel a později než ptactvo nebeské. Ale že je to změna proti přírodě? Ono celé to měření času je proti přírodě. Roubujeme náš řád do něčeho, co má řád svůj. Čas se mění každý den, slunce vychází vždycky jindy a jinde a ptáci to vědí a nikdy se jim nestane, že by zaspali. Ale tak daleko k extrému nepůjdu, abych se zasazoval o zrušení časomíry. To se raději připojím k pekařovi Peckovi. Vždyť to protestování proti letnímu času už patří k folkloru, jako nošení Smrtky ze vsi a pálení čarodějnic. Takže volám – pryč s tím nesmyslem, ať žije čas jediný a neměnný!

Toto zvolám a půjdu se ohřát na sluníčko, které slibuje příchod léta příjemněji než pohled na hodiny.

LN, 31.3.2008