To vám bylo slávy minulý týden! Jako v té písničce V+W, pan starosta gratuloval a bučely krávy. Guru světoznámé jablečné firmy Apple pan Steve Jobs představil veřejnosti cosi, co bylo charakterizováno jako největší vynález od vynálezu nejen ohně, ale hned pěstního klínu. Bylo to... a teď mi docházejí slova. Je to taková placka, na které je vidět internet a fotky a můžete si na tom číst a ukazovat všechno možné a je to za dostupnou cenu. Je to větší než mobilní telefon a zároveň je to menší a lehčí než notebook. Prosím, nezívejte nad tím, ono je to důležité pro náš intelektuální život.

Je to další ze zařízení, která pomáhají odsunout Gutenbergův vynález knihtisku do starého železa – a to má setsakra význam jak pro noviny, které držíte v ruce, tak pro pisatele článku, jelikož je spisovatel a píše texty, které se dostávají ke čtenářům v podobě knih.

Nedovedu posoudit, jaký další osud bude mít ta věc, kterou Steve Jobs předvedl (jmenuje se to iPad). Ne všechno, co Apple v minulosti vymyslel a dal na trh, se ujalo, ale leccos ano – například digitální fotoaparát. Jisté ale je, že elektronika ovlivňuje novinařinu i literaturu ještě víc, než si uvědomujeme. I tento článek vznikl elektronicky. Knihy se píší na počítači, typograficky zpracovávají na počítači a prakticky vše, co se s nimi děje dál, je na elektronice závislé. Onehdy jsem si nechal udělat knižní verzi textu – pro sebe a pár kamarádů – v nákladu 26 kusů. Trvalo to týden a jedna ta knížka vyšla výrobně na nějakých 250 korun, tedy zhruba na stejné peníze, co stojí kniha v knihkupectví. To je moc příjemné. Jenže čím dál víc lidí čte knihy všelijak naskenované a elektronizované a čtou je na rozmanitých čtecích zařízeních. Apple teď nabízí zatím nejkomfortnější verzi takového udělátka a zcela jistě si to koupím, až to přijde na trh. Budu si na tom číst noviny, prozradím zde, na stránkách papírových novin. Kdyby to udělal každý, Lidovky to budou moci zabalit.

To je chmurná perspektiva.

Nabídnu jasnější vizi.

Internet má dva základní problémy a jeden s druhým souvisejí. Uživatel internetu je anonymní osoba, a tudíž je velmi obtížné nastavit systém placení obsahu a služeb internetem poskytovaných. Statky a služby zadarmo, nejsou-li poskytovány z lásky, jsou nešvar a nemrav a vede to k ještě větším nešvarům a nemravům. Co má internetí paměť sahá, mluví se o „mikroplatbách“. Že byste například za přečtení tohoto článku na webu zaplatili desetník. No a protože si článek přečte, dejme tomu, dvacet tisíc lidí, byl bych královsky zaplacen z honorářů, které by ani neštíply toho, kdo mi ten měďák poskytl. Stejně tak s knihami. Přijdu do knihovny a hodná paní knihovnice mi říká, pane Neff, ty vaše knížky se na regálu ani neohřejí, jdou z ruky do ruky. He, he, to jsem rád, říkám na to a myslím si, jak by to bylo fajn, kdybych měl třeba kačku z výpůjčky, třeba by mě to psaní knížek uživilo! V knihovně se to asi nezavede (třebaže jsou země, kde se to zavedlo), ale na internetu by to mohlo začít fungovat.

LN, 1.2.1010