Jarek Nohavica dostal Puškinovu cenu už před týdnem, a tak se k věci za tu dobu stačil vyjádřit asi každý. Takže se omezím na blahopřání a zavzpomínám, kdy jsem ho slyšel poprvé, dokonce to vím na den přesně, protože ten den bouchla černobylská elektrárna. Byl jsem tenkrát v Ostravě a tam, na večírku u kamarádů, jsme z magneťáku Nohavicu poslouchali a já byl nadšený a jsem dodnes a mám rád jeho písničky i jeho osobně, a tak ho tu na dálku pozdravím.

Ovšem tentokrát mi téma Posledního slova doslova vletělo do klávesnice. Ano, je to planetka Oumuamua. Objevili ji astronomové na Havaji a nazvali ji havajským slovem pro zvěda, rozvědčíka, skauta. Ale pozor, na přetřes přišlo i jméno Ráma, ano, je to jméno kosmické lodi – planety z románu Setkání s Rámou od Arthura C. Clarka. Ta věc v románu přiletěla do Sluneční soustavy zvenčí a lidé se k ní dostali a všelicos tam zažili. Oumuamua také podle všeho přiletěla z hlubokého vesmíru, ve směru od Vegy, což neznamená, že musí mít nutně s Vegou něco společného. Má neobvyklý tvar a divně se chová, létá jinak a jinudy a zrychluje a zpomaluje, jako by pro ni zákony nebeské mechaniky neplatily.

Odtud tedy teorie Abrahama Loeba a Shmuela Bialyho z Harvardovy univerzity, kteří velmi neformálně a opatrně nadhodili domněnku, že by mohlo jít o těleso vyslané mimozemšťany. Když pomineme Dänikenovy spisy, jimž ovšem předcházely stohy jiných spisů o návštěvách Mimozemšťanů v dávnověku i současnosti, případ planetky Oumuamua je zcela ojedinělý. S náznaky mimozemského života jsme se zatím setkávali jen v meteorech, tu a tam se objeví zpráva, že se na tom či onom tělese objevily pozůstatky snad života, který vznikl jinde, na Marsu nebo ještě dále. V každém případě šlo o mikroorganismy a posléze se z nich vyklubalo něco zcela jiného a jeden můj skeptický americký kamarád upozorňuje, že se tyhle zprávy objevují vždy v období, kdy se schvaluje rozpočet pro NASA.

Tentokrát by ale mělo jít dokonce o kosmickou plachetnici, tedy doslova kosmickou loď pohybující se prostorem hnána tlakem fotonového větru. Zveřejněné obrázky - jde ovšem o vizualizaci dat získaných pozorováním – ani vzdáleně nepřipomínají Santu Marii Kryštofa Kolumba ani jakoukoli jinou plachetnici. Oumuamua na nich spíš připomíná vyklepaný doutník, než stelární clipper. Pokud jde o můj pohled na věc, vždy jsem byl skeptický k UFO a mimozemským návštěvám (Věra Chytilová mi kvůli tomu znechuceně řekla: „Vy nemáte VŮBEC žádnou fantazii!“), plachetnicové hypotéze nevěřím a dodám ještě, že není o co stát, ve shodě s Hawkingem totiž tvrdím, že ze setkání s Mimozemšťany by nic kloudného nekoukalo.

A co Nohavica? On je taková Oumuamua na mém nebi. Zazáří a potěší. Už dvaatřicet let. Těším se na jeho další píseň, jakkoli čekám, že veselá nebude.

LN, 12.11.2018