Z laskavého dopuštění zdravotní pojišťovny měl odjet do Františkových Lázní náš kapelník, kterému našli cosi na srdíčku. Nikdy v životě v lázních nebyl, a tak se chtěl na to dobrodružství náležitě připravit. Uhodil také na mě, jenomže ani já tenhle klenot západočeských lázní nikdy nenavštívil, pročež jsem se zastavil u Miládky v městské knihovně, jestli něco o Frantových nemají. Báječná Miládka našla jen jakéhosi průvodce, kterého v roce 1981 vydalo pražské nakladatelství Olympia. Už cestou domů v autobuse jsem zjistil, že mám v ruce poklad. Posuďte sami.

Nic zlého netušící kapelník se mohl podle této publikace těšit na procházky Nižnětagilskou kolonádou. Lázeňský hotel Belvedere, kde má být podle písemného vyrozumění z lázní ubytován, sice v knížce vůbec není, zato však mnohá jiná pozoruhodná zařízení. Například léčebný ústav Rudý říjen, pod který ještě spadají léčebné domy Charkov, Smolensk, Čajkovský, Dunajevský nebo Gagarin. Dále léčebný ústav Labe, k jehož depandancím patří dům Volha. Pro různé choroby má sloužit především léčebný ústav 9. květen, který má přifařené léčebné domy Máj, Minsk nebo Protifašistický bojovník. Pokud by jej přijela navštívit paní kapelníková, s čímž se počítá, manžel by ji nejspíš ubytoval v hotelu Bajkal na Leninově ulici č. 84 (to je ta dlouhá třída, která se podle přiložené mapky sbíhá s ulicí Karla Marxe, kolmo na ulice Dukelskou a Čs. armády).

Paní kapelníkové určitě bude muset ukázat bustu V. I. Lenina umístěnou v malém zátiší letní kolonády u náměstí Míru, dílo národního umělce a nositele Řádu republiky Karla Pokorného přizdobené výrokem univerzitního profesora Zdeňka Nejedlého, dvojnásobného nositele Leninova řádu a trojnásobného nositele Řádu Klementa Gottwalda. A také nesmí zapomenout upozornit na nedaleký léčebný dům Sevastopol. Podvečerní procházka Švermovými sady kolem sochy Vítězství od profesora Břetislava Bendy, národního umělce a nositele Řádu práce a Řádu republiky, odhalené v roce 1974 hned naproti domu ČKD Sokolovo, by pak nejspíš vrcholila v blízké čajovně Gruzie, kterou knížečka vřele doporučovala. A pak už jen následovala pasáž nazvaná Dělnické hnutí na Chebsku, ale tu by asi náš kapelník stejně nepotřeboval.

Sami vidíte, jaká byla radost pobývat v roce 1981 ve Františkových Lázních. Tedy pokud z toho na vás nepadla hrůza.

(Z připravovaných memoárů)