Nejrůznější vědci, historikové a filozofové se již mnohokrát vyslovili v tom smyslu, že odpovědi na otázky budoucnosti jsou vlastně ukryty v minulosti. A z toho historií již mnohokrát ověřeného poznání jsem vyšel při zpracování drobného projektu, který nese stejný název jako titul článku: Nový Exkluzivní Projekt pro pražské komunální volby. Již v oné zkratce je minulost částečně zakódována. NEP (Novaja ekonomičeskaja politika) zachránil v roce 1921 Leninovu teroristickou kliku v Rusku u moci a zemi před totálním vyhladověním. Tento vlastně NovýNEP by mohl zachránit současné vlastníky Prahy. Ti jsou ovšem konfrontováni s nečekanou skutečností. TOP 09 nasadila jako lídra do pražských komunálních voleb muže, o jehož osobních a odborných kvalitách nelze pochybovat. Byť je jeho nasazení doprovázeno malou politickou gramotností, nebo ho všichni pasují na primátora, ačkoli je známo, že primátorem (jakož i starostou v obci) se může stát každý právoplatně zvolený zastupitel.

Letošní komunální volby v Praze se budou konat v době, kdy se hlavní město potýká velice složitě se skutečnou či zdánlivou expanzí obrovské korupce. Co by tedy takový lídr kandidátky měl nabídnout? Tak zní otázka. A protože člověk vždy fandí slabším, napadlo mě právě řešení pro pražskou ODS, čímž by se mohl stát onen NEP, neboli Nový Exkluzivní Projekt. U něj je navíc již dopředu výhodné, že by ho omylem mohli ve volbách podpořit i někteří starší pražští komunisté. Základem projektu by měl být boj s korupcí. A zase – i zde je evidentní inspirace minulostí a mezinárodními zkušenostmi, leč dovolím si k tomu drobný úvod.

S korupcí se potýkají snad všechny státy na světě. Drastické metody má Severní Korea. V březnu nechal Pchjongjang zastřelit dva vládní ekonomy, kteří řídili nezdařenou revalvaci severokorejské měny na konci roku 2009. Nedávno popravili vysokého činitele jménem Kwon Ho-ong, který byl vládním zmocněncem zodpovědným za dialog s jižním sousedem. Dialog se nepovedl, co tedy s ním. Tohle řešení by u nás zřejmě všichni voliči nepřijali, i když Praha je Praha. Ale je tady také Brusel. Na to pozor.

V Íránu nedávno usekli pěti zlodějům ve věznici v městě Hamedán ruku. Agenturní zpráva neříká kterou a navíc useknutí označuje jako amputaci. K pochopení toho aktu je třeba dodat, že nikoli všichni zloději jsou takto trestáni. Jejich krádež musí odpovídat asi 14 kritériím předem stanoveným a počet jejich krádeží se většinou blíží ke stovce. To by ani pro nás nebylo řešení, protože většina kandidátů by ausgerechnet splnila sotva 12 kritérií. Navíc by se prohnulo naše zdravotnictví.

Se zajímavým nápadem přišli v Moskvě. Syn nechvalně známého poslance Žirinovského s dalším poslancem navrhli, aby se delikventům odsouzeným za poskytnutí či přijetí úplatku vytetovalo na vnější stranu levé dlaně písmeno "K" (jako korupčník). Zaměstnavatelé by tak hned věděli, s kým mají do činění, a tak by se úplatkáři mohli brzy dočkat faktického zákazu výkonu důležitějších funkcí. Prý dokonce požádali vládu a nejvyšší soud o připomínky, aby návrh mohli předložit Státní dumě, tedy poslanecké sněmovně. Nevím, kolik mají v Rusku tetovacích salonů, ale u nás jich zase tak moc nemáme. Takže tohle zřejmě také ne.

A nyní se dostávám k meritu věci. Je třeba obnovit pražské tradice. Jistý historik dvě z nich popsal takto: Kroniky nám zachovaly popis tradice, kdy bývali různí šizuňkové, třeba řemeslníci ve službách veřejnosti stojící, pekaři, caletníci, majitelé masných krámů, soukeníci, pláteníci a barchetníci, a tedy kupci obchodující s nejrůznějším tovarem, občas veřejně káráni. To když se na jejich šmejdy přišlo. Nevím, do jaké míry to byl specificky český způsob takového kárání – ono známé spouštění a máčení provinilce do Vltavy a ve Vltavě. V tehdejší době, která neznala pojem znečištění, nebývalo takové máčení smrtelné – jak by tomu bylo dnes, kdy Vltava se jeví být tokem jedovatým už od pouhého pohledu. Vlastně to asi nebyla záležitost výhradně trestní. Máčení nepoctivých kupců ve Vltavě bylo vlastně českou variantou starořímského Panem et circenses, Chléb a hry. Šizený lid se pobavil pohledem na ponížení tehdejších lepších lidí – a vládci, včetně panovníka, odvedli pozornost od šmejdů provozovaných v nejvyšších kruzích. Pro tyto nejvyšší kruhy byla někdy použita varianta známá jako defenestrace neboli vyoknění. V začátcích husitské rebelie byli z oken novoměstské radnice vyhozeni neoblíbení radní, v začátcích rebelie stavovské a protikatolické pak císařští místodržící Martinic a Slavata spolu s jejich písařem Fabriciem, z oken pražského hradu. Ti první údajně dopadli špatně – škodolibý lid jim na místo předpokládaného dopadu nastavil kopí. Ti druzí, o dvě stě let mladší, dopadli sice nedůstojně a neslavně, zato však poměrně beze škod. Dopadli na hnůj či smetiště pod okny nakupené – čímž bylo historicky potvrzeno, že s úklidem se to nemá přehánět. Kdyby tam bylo bývalo uklizeno a hnůj byl zavčas vyvezen, byli by bývali páni místodržící téměř jistě tělesně poškozeni – a snad by dokonce bitva na Bílé hoře nemusela skončit tak trapnou prohrou. Pro české a moravské stavy a jejich zimního krále Friedricha Falckého.

Podstatou NEPu v našem pojetí by bylo tedy koupání ve Vltavě a vyoknění. Jenže by to vše potřebovalo jistý řád. Například 1. leden, který je Dnem obnovy samostatného českého státu, by měl být vyhrazen zásadně pro namáčení poslanců, senátorů a vysokých úředníků státu, kteří se (nedej bože) provinili vysokým stupněm korupce.

1. květen by byl zcela jednoznačně určen pro koupání nepoctivých živnostníků a podnikatelů, k čemuž by bylo možno organizovat průvody směřující k určeným místům na březích Vltavy. Dokonce by si jednotlivé politické strany mohly organizovat průvody samostatné (jako tomu bylo kdysi) pouze pro nepoctivce, kteří by byli z jejich stran, aby se jiní nemohli přiživovat.

15. květen, který je Dnem vzdělanosti, ten by mohl být ve znamení defenestrací u budov těch vysokých škol, které rozdávají zdarma, nebo téměř zdarma vysokoškolské tituly, zápočty, zkoušky a nemohou vykázat diplomové práce svých studentů. Šlo by ovšem o společnou akci týkající se nejen studentů, ale i svému poslání se zpronevěřivších pedagogů.

6. červenec, v němž si připomínáme upálení Mistra Jana, by se hodil na vyokňování, tedy na defenestrace. Vhodných budov má pražský magistrát dost, některé dokonce výhodně pronajaté (nikoli pro magistrát, ovšem). Tento den by byl vyhrazen pro všechny pražské úředníky a zastupitele bez rozdílu příslušnosti k obvodům.

28. září, které je Dnem české státnosti, o čemž mnoho lidí včetně politikům neví téměř vůbec nic, by měl být vyhrazen trestání europesimistů a korupčníků, kteří svými aktivitami zasáhli i jiné státy Evropské unie. U europesimistů by se jednalo pouze o ty, kteří nám lžou. Kdyby například tvrdili, že EU rozhodla o tom, že jsme povinni balit všechny koláčky, nebo že existuje evropská norma na zahnutí banánů. Tento den by mohl být tak trochu evropský – do koupání bychom mohli zahrnout korupčníky jiných států, kteří by nám dodávali něco jako pandury, gripeny a jiné zboží, případně i pro ty, kteří k nám pašují neokolkované cigarety a lihoviny nebo drogy.

Těch návrhů týkajících se dalších významných dnů bychom vymysleli jistě více. Ani se mi nechce popisovat, co by se mohlo dít v některé jiné dny. Nešlo by pochopitelně o znevážení těchto svátků, ale naopak o posílení jejich významu. Navíc by se zde objevil nový byznys. Takové akce by předpokládaly stovky organizátorů, vykonavatelů vůle lidu a pochopitelně nebyly by ani zanedbatelné tržby ze vstupného na ně, které by postupně mohly nahradit ztráty, které magistrát utrpěl z důvodu korupčních kauz. Řekněte sami, kdyby tento program, náležitě dopracovaný do všech detailů, předložil v rámci komunálních voleb zatím ještě neznámý lídr ODS, že by nebyl zvolen? Pražané by v předtuše těchto zajímavých a divácky vděčných akcí, volili takového člověka všemi deseti.

Kolega, s nímž jsem tento návrh konzultoval, se na mně podezřívavě zahleděl. Kde bys na tohle vzal lidi, povídal pochybovačně. Když jsem se nadýchl k přesvědčivé odpovědi, zchladil mé nadšení další poznámkou. Myslím ty kandidáty na máčení a vyoknění. Už takhle se od jejich stíhání většinou upouští, pokud je vůbec někdo vyšetřuje. Na to by Pražáci neskočili.

Uznal jsem to velice nerad. Takže je to jasné. V Praze zvítězí Topka. A s využitím tradic a odkazů historie si opět můžeme něco pěkného nechat jen zdát. Ale stejně jsem se znovu zahloubal do historie toho Leninova NEPu. A začíná se mi rýsovat další projekt. Pracovně ho zatím nazývám Dzerdžinskij. Felix Edmundovič.