V neděli se prý nic nemá dělat. Existují lidé, kteří neděli proflákají nebo jenom odpočívají. Nemohli by mi poradit, jak se takové flákání provozuje? Zjevně totiž něco dělám špatně. Každou sobotu říkám svému muži: „Jsem děsně unavená, zítra budu jen odpočívat.“ Kývne hlavou. Jsem si jista, že mě má rád. Sám nevydrží nepracovat, ale mě by klidně nechal celý den polehávat s knížkou. Jenomže realita běžného víkendu vypadá trochu jinak.

7:30 Pro mě hluboká noc. Manžel vyskočí z postele a s hlomozem otevře okna. Já maximálně jedno oko. Za tři vteřiny je oblečený do pracovního a odchází dolů na snídani.

7:45 Promnu si oči a v noční košili pomalu a malátně scházím do kuchyně. Manžel stojí u sporáku a smaží pro celou rodinu vajíčka. Moje italské kořeny se bouří. Nejradši bych vstávala v devět, snídala kávu a první jídlo požila až po obědě. Sahám do spíže pro chleba a za ním vidím myší ocásek. Prosím manžela, aby natáhl past.

8:00 Manžel je po snídani, vajíčka splachuje hrnkem horkého čaje. Ten můj bude ještě hodinu pomalu stydnout. Pomalu skládám nádobí do myčky a píšu si seznam úkolů. Je jich sedmnáct. Hlavně nesmím zapomenout poslat textovou zprávu mé matce. Manžel už je mezitím zpátky z koupelny a požaduje nedělní capuccino. Vařím první z mnoha dnešních káv.

8:05 Jeho hrnek je prázdný, odchází na zahradu nebo do dílny. Zametu kuchyň. Nasypu psovi a kočkám granule a doliju jim vodu. Přinesu do kuchyně orchideje a zaliju je vodou. Oškrábu brambory a postavím je na sporák. Připravím zeleninu do polévky. Pohybuju se pomalu, ještě jsem si neopláchla obličej, jsem stále v noční košili. Naložím prádlo do pračky, zapnu myčku, vynesu pytel z odpadky do popelnice a po cestě zpátky vezmu ze schránky noviny, které jsou tam od včerejška. Budu si jen číst a polehávat.

8:50 Volá manžel, abych mu šla přidržet něco v dílně. Jdu ven a myslím na máti a zprávu, kterou jsem ještě neposlala. Když se vracím do domu, všimnu si, že v květináčích s bylinkami a jahodami je sucho. Bude vedro. Jdu pro kropáč a zalívám je. Kropáč má objem 25 litrů, naplním ho dvaadvacetkrát.

9:30 Domovní zvonek. Za vrátky stojí švagr, chce něco probrat s manželem. Jsem stále v noční košili. Jdu se do ložnice převlíct a umýt si zuby. Švagr prosí, abych mu udělala kávu. Když mu ji ven nesu, volá na mě soused, jestli nechci cukety, že právě dozrávají. Výměnou mu přes plot podávám naše broskve.

10:00 Sklidím nádobí z myčky a jdu vařit oběd. Švagr odchází, jdu za ním zamknout. Pračka doprala, jdu pověsit prádlo. Volá manžel, abych mu šla něco podržet do dílny. Když se vracím do domu, prosí mě, abych mu udělala kávu. Startuju kávovar, slévám vodu z orchidejí, zívám. Piju studený čaj.

11:00 Vstává syn, chystám mu snídani. Manžel na něj volá, aby posekal zahradu. Využiju příležitosti a jdu se namalovat a učesat. Když se vrátím do kuchyně, čeká dole manžel. Prosí mě, abych zajela do OBI, protože mu došel cement. Převleču se do civilního oblečení a jedu. Od dveří slyším, že syn zavadil o past na myši a ta ho chytla za rukáv.

12:00 Jsem zpátky doma. Zpět do pracovního, natáhnu past na myš, dovařím oběd a upeču bábovku. Přichází tchán, který bydlí 900 metrů od nás, aby si půjčil rozbrušovačku. Na místě se rozhoduje, že zůstane na oběd. Chystám stůl, obědváme venku, posezení je vzdálené 30 metrů od kuchyně. Po obědě připravím kávu. Než vše nachystám a zase ze stolu sklidím, ujdu tu vzdálenost patnáctkrát. Když tchána manžel vyprovází, nechají otevřenou branku, kterou nám uteče pes. Najdu ho až u lesa.

13:30 Sednu si k novinám. Syn dosekal zahradu a prosí mě, abych mu pomohla posečenou trávu nacpat do pytlů a odvézt do sběrného dvora. Jdu se znovu převlíct a jedeme. Když se vracím, všimnu si pavučin kolem oken. Jdu pro smeták a sundávám je. Jen co skončím, pavouci si vykasají rukávy a začnou znovu tvořit. Zítra budu moci uklízet znovu.

14:00 Sednu si k novinám a vychladlé kávě. Volá manžel, že nutně potřebuje obloukovou pilu, kterou si před týdnem půjčil jeho otec. Beru auto a jedu pro pilu. Syn z okna prosí, jestli bych mu mohla z konzumu u nás ve vsi přivézt nanuka. Protože se učí na zkoušku, souhlasím.

14:30 Vracím se do kuchyně přesně ve chvíli, kdy past ulovila myš. Je to malý sametový rejsek. Když ho nesu do popelnice, vyčítavě na mě hledí korálkovýma očima. Pro jistotu past znovu natáhnu, kdyby jich ve spíži bylo víc. Jednou jsem jich postupně nachytala šest.

14:50 Vařím si novou kávu. Volá známá z druhého konce vsi, jestli si může přijít pro autogram do knížky. Souhlasím a nachystám na linku druhý hrnek. Vezmu ji do kuchyně, abych v klidu u stolu napsala věnování. Vypadá unaveně. Když se zeptám, jak se má, rozbrečí se. Její přítel má milenku. Další hodinu poskytuju duševní útěchu a první právní pomoc.

15:45 Vyprovodím známou, vezmu psa a jdeme na procházku. Volím kratší trasu, zpátky doma jsme za třicet minut. Teď snad už konečně bude čas na noviny. Jakmile si sednu, přichází manžel, že mu došly speciální úchyty k okapům. Uvítal by, kdybych do OBI jela s ním. Můžeme se ve městě stavit na kávu. Co by člověk neudělal kvůli manželskému štěstí? Jdu se převlíct a vyrážíme.

17:45 Máme úchyty a za sebou zastávku na kávu. Manžel si vzpomene, že si chtěl koupit boty na kolo. Přejíždíme z OBI do Decathlonu a další hodinu vybíráme. Mají tři druhy v jeho velikosti v podobné ceně, rozhodování proto není jednoduché.

18:45 Vracíme se domů. Jakmile si sednu k novinám, volá kolegyně. Je sice neděle, ale vzhledem k akutní epidemiologické situace rušíme vzdělávací akce. Sedám k mailům a chvíli pracuju.

19:00 Smráká se. Volá manžel, abych mu šla pomoci. Držím žebřík, aby nespadl, pak sklízíme nářadí, rychle využíváme odcházejícího světla. Zametám zbytky posekané trávy, které odletěly na chodník. Pes a kočka netrpělivě čekají na večeři. Nalívám jim vodu a sypu granule. Syn se ptá, kdy budeme večeřet. V normální rodině se prý večeří v šest. Volám na něho, že i on má italské kořeny, a podobně jako sicilské matky mu nařizuji, aby postavil vodu na čaj a dal vařit čtyři vejce.

20:00 Telefonuje dcera. Brečí, na dálnici jí kamion urazil zpětné zrcátko. Uklidňuji ji, že ji máme rádi a ať je brzy doma. Zalívám čaj a mažu chleby. Venku už je úplná tma. Pes venku pořád štěká. Do granulí mu vlezl ježek. Naberu ho na lopatu a odnáším do lesa.

20:40 Píše mi moje matka, že o mně nic neví a ať se jí hned ozvu. Zapomněla jsem jí poslat textovku. Dvacet minut spolu hovoříme. Moje rodina zatím večeří, můj čaj stydne.

21:15 Beru noviny a jdu si sednout za rodinou k televizi. Mají rozkoukanou detektivku. Hledím na obrazovku a ničemu nerozumím. Skloním hlavu k novinám a čtu posté stejný řádek. Detektivka končí. Vrahem je asi zahradník.

22:00 Manžel si jde lehnout, zítra vstává v pět ráno a vyráží na Moravu. Nechápu, kam se neděle tak rychle poděla. Nachodila jsem 17.000 kroků, udělala 17 úkolů a v novinách se nedostala přes první stranu. Sklidím ze stolu, zamknu, zhasnu, zakóduju dům i garáže. Jsem tak unavená, že se mi klepou nohy, když stoupám po schodech do patra. Příští neděli to musím zařídit jinak. Svěřuju se svému muži. „Musíš víc odpočívat,“ odpoví mi šest vteřin před tím, než usne.

22:30 Ráda bych. Budu se muset někoho zeptat, jak se to dělá. Noviny si dočtu zítra ve vlaku. Měla bych si zacvičit večerní jógu, ale nejsem schopna se ani pohnout. S kartáčkem v puse se zhroutím do postele. Zavírám oči a upadám do bezvědomí.

Ještě sníte o tom, že se přestěhujete z města na vesnici? Dejte pozor, co si přejete. Není vyloučeno, že se vám to taky vyplní.