Vědci prováděli výzkum původních obyvatel žijících v nepřístupných bolivijských končinách. Tito Tsimané by pro nás mohli být v mnoha směrech vzorem. Prakticky se u nich nevyskytuje ateroskleróza a infarkty, stále jsou v pohybu a i jejich strava je spíše rostlinná s menším podílem masa. Jinak ale neuzavírají sňatky a jejich vztah k ženám není zrovna příkladný. Polygamie a znásilnění jsou běžná. Jak říká studie „Z výpovědí 105 žen vyplynulo, že znásilňovaných je 85 procent z nich. Statistika ale odhalila ještě něco. Zneužívané ženy mají v porovnání s těmi, které na své partnery měly velké štěstí a nejsou k nim brutální, více dětí. To je smutné zjištění, ale logické. Vynucený pohlavní styk, kdykoliv se muži zachce, musí nutně vést k časnějšímu i častějšímu oplodnění.“

Příroda, jak známo, s pojmem etika nepracuje, a tak i z pohledu evoluce se násilnické jednání jeví jako strategie, která přispívá k co největšímu šíření vlastních genů. V zápase o přežití druhu vlastně o nic jiného ani nejde. Buď my, nebo oni. Ve společnosti, kde je korektnost více než pravda, je ovšem riskantní přijít s prohlášením o domácím násilí jako úspěšné evoluční strategii. Proto se vědci schovali za obvyklou frázi, že je třeba získat ještě více dat. Bylo by smutným paradoxem, kdyby vzdělání, emancipace žen a zvýšená úcta k nim byly jednou z příčin, že se stáváme slepou evoluční větví. Kdo jiný má blíže k mateřství a lásce k dětem, než ženy? Jenomže těm našim stačí zpravidla jedno či dvě děti a soustředí se na kvalitu jejich výchovy a života. Naproti tomu ženy, které o početí nerozhodují a jsou jen jeho pasivními účastnicemi, prostě rodí a rodí.

Když se podíváme, která etnika nás populačně odsunují na vedlejší kolej, zjistíme, že jsou to ta, kde postavení žen není příliš silné a mnohde jsou z našeho pohledu přímo utlačovány. Je to ovšem náš pohled a ten je evoluci cizí. Přirozený výběr si jde svojí cestou. Na počátku všech civilizací, které v historii zazářily, stál populační boom a ten jim zajistil sílu a váhu. A končívaly v blahobytu snoubícím se s dekadencí. Jistě, nízká porodnost je jen jedním z důvodů našeho úpadku, ale je tím významným. A kde jsme vlastně my? Španělsko jako druhé v Evropě po Švédsku schválilo zákon o sexuálním souhlasu, který musí předcházet pohlavnímu styku, aby nebyl interpretován jako znásilnění. Podle zákona by měl být souhlas se sexem jasný. Cokoliv jiného, včetně ticha, znamená ne. Nejjistější je písemný souhlas, nebo souhlas zaznamenaný do mobilu. Budou se možná tisknout souloženky specifikující nejen souhlas, ale i rozsah a parametry styku. Teď už může přijít jen doplňující zákon, že když se žena vyjádří, muž musí. Když k tomu ještě přistoupí snaha konat všeobjímající dobro i za cenu negativních dopadů hraničících se sebedestrukcí, je jasné, že nejsme miláčky evoluce.

Co z toho plyne? Snad jen smutný povzdech. Zkusili jsme to a bylo to hezké. Po tom všem, co jsme zažili i dokázali, se jistě nebudeme zachraňovat tím, že budeme znásilňovat ženy a být k nim hrubí. To už nám za to nestojí. Ať zase jiní poznají, zač je toho loket.