Obyčejně ve středu do kostela nechodím, ale tentokrát jsem udělala výjimku. Teoreticky bych k tomu mohla mít rodinný důvod, protože tuhle středu, na svátek svatého Vavřince, bylo mému nejstaršímu vnukovi deset let, ale narozeniny si v rodině připomínáme jinak. Do kostela Nejsvětějšího srdce Páně u nás na Vinohradech mě vytáhla mimořádná bohoslužba, na kterou přišly desítky muslimů vyjádřit odpor proti teroru, násilí a proti zneužívání islámu.
Bylo to povznášející. V kostele bylo plno, což ve středu nebývá, bohoslužba probíhala vcelku běžně, jen tam popocházela spousta fotografů. A před kostelem stál zástup lidí. Přesto se pod rituálem, který každý věřící zná, vlnilo vědomí, že jde o něco neobvyklého a důležitého. Už proto, že bohoslužbu s účastí muslimů předtím jiný katolický kostel na Vinohradech odmítl. Z průběhu mše by se to snad ani nepoznalo – do kostela může pochopitelně přijít každý, kdo se tam nechce chovat nepřípustně. Jen kněz dvakrát nebo třikrát připomněl, jak je dobře, že jsme se tam sešli.
Po mši probíhalo před kostelem pokojné shromáždění, na němž mluvili představitelé různých muslimských institucí. Prý tam také skandovala skupina lidí, že jsou „tady doma“, měli to být příznivci nebo členové spolku „Islám v ČR nechceme“. U toho jsem nebyla, ale nemám proč o tom pochybovat– pravděpodobně se to odehrálo v době, kdy jsem byla v kostele. Ráda bych jim tady dodatečně připomněla, že v naší zemi ústavazaručuje náboženskou svobodu.
Lidí, kteří na internetu i v jiných médiích slušně nebo méně slušně vyjadřují odpor vůči islámu, se najde docela dost. Když ovšem čtu anebo slyším jejich výhrady, často žasnu a občas – je-li to při osobním setkání – se dostávám i do sporu. Jejich představy o islámu, muslimech a koránu bývají přímo fantasmagorické. Většinou nikdy s žádnými muslimy nemluvili, korán pochopitelně nečetli a islám si ztotožňují s teroristickými útoky.
Docela přiléhavě to vypovídá o našem dnešním „mediálním“ světě, v němž se za pár minut můžeme dozvědět, co se nečekaně stalo na druhém konci planety. Tedy pokud tam někdo někoho přepadne, někde něco vyletí do povětří, spadne letadlo a podobně. Nemám tento stav za zlé médiím, ta přece mají v popisu práce bojovat o co nejvyšší aktuálnost a mají konec konců omezený prostor, do něhož se širší vysvětlování moc nevejde. Samozřejmě by se mi líbil svět, v němž by se k problémům vyjadřovali jenom ti, kdo jim skutečně rozumějí, stejně jako by se mi líbil svět, kde nedochází k živelním pohromám ani k jiným neštěstím, ale dávno jsem se smířila s tím, že ráj na zemi není a nebude.
Přesto mi vadí, když někdo zbytečně šíří strach a nenávist, a mám velice za zlé politikům a všemožným osobnostem, kteří mají příležitost se veřejně vyjádřit, když to dělají. O to víc mě potěšil vikář Beneš, když na té svatovavřinecké bohoslužbě znovu připomněl nutnost snášenlivosti a vstřícnosti.
LN, 12.8.2016