28.3.2024 | Svátek má Soňa


FEJETON: Myš za osm tisíc

19.8.2008

Kdyby měly myši rozum, mohly by být pyšné. Zejména na to, že se o nich v posledních letech stále více mluví. Slovo myš se v naší řeči stalo velmi frekventova­ným. Celosvětově to každý den budou jistě milióny lidí, kteří ve svých jazycích toto slovo vyřknou. Ke smůle hlodavců čeledi Muridae však 99,9% z nich nemá na mysli na­příklad Mus musculus, ale myš bezzubou, nechlupatou, neživou - tedy počítačovou, Mus computator.

Evoluce tohoto technického druhu nám postupně přinesla myš mechanickou, optic­kou i bezdrátovou. Většina z nich nám nedělá žádné velké problémy. Naštěstí se geo­metrickou řadou nemnoží, samy nikam nelezou a kromě nepatrného příkonu elektřiny nic jiného nežerou.

Jenomže vedle nich, a doslova i vedle nás, ještě stále existují ty zubaté, chlupaté a velmi živé. Ty, které se za vhodných podmínek geometrickou řadou množí, vlezou všude a sežerou téměř vše. Většina lidí žijících a podnikajících na venkově se s nimi tu a tam setkává. Pro obě strany to však nebývá setkání příliš příjemné. V jeho důsledku se obvykle v inkriminovaném objektu začnou na vhodných místech objevovat jedovaté návnady či mechanické pastičky, které pro budoucnost myši nevěstí nic dobrého.

Protože podnikám v objektu uprostřed zemědělské vesnice, již několikrát jsem měl tu čest se s opravdovou myší setkat. I osobně. Používám totiž drátěné odchy­tové pastičky, ve kterých je ono v podstatě jinak milé zvířátko nakrátko uvězněno. Sku­tečně nakrátko, protože já tato stvoření nezabíjím. Odnesu je daleko - až do kouta zahrady - a tam je s přáním velkého myšího štěstí pouštím na svobodu.

Jinak žiji normálním podnikatelským životem, v jehož rámci musím tu a tam nějaké peníze investovat do nových výrobků kancelářské elektroniky. A tak jsem koupil velmi pěknou „átrojkovou“ tiskárnu od světově renomovaného výrobce. Tiskla skutečně krásně. 367 dní. Když jsem ji den po skončení záruky zapnul, ozval se ostrý zvuk. Jako tichý výstřel – a pak už bylo ticho. Hledal jsem na tiskárně nějakou pojistku, jestli nepraskla, ale po marných pokusech o její oživení jsem ji nakonec odvezl do autorizo­vané opravny.

Druhý den zazvonil telefon a opravář mi sdělil šokující informaci:

„V tiskárně máte myš!“

„To je hloupost,“ oponoval jsem, „tu mám přece připevněnou u počítače!“

„Ne, vy mně nerozumíte, opravdovou živou, tedy nyní už mrtvou, myš.“

„Přece jde vyndat, ne? Pak by tiskárna zas měla fungovat,“ uvažoval jsem nahlas.

„To ale nebude,“ pokračoval technik, „protože ta myš se dostala až do zakryto­vané transformační jednotky, kterou tím zkratovala, a tak nevratně poškodila“.

„Tak tu jednotku vyměňte!“

„Ta je tak drahá, že se nevyměňuje,“ zchladil mne servisní technik, „musíte si koupit novou tiskárnu. Přijeďte si prosím pro obě mrtvolky!“

A tak jsem přijel, zaplatil jsem asi 300 Kč za otevření tiskárny a odvezl ji spolu s igelitovým sáčkem obsahujícím transformačně popravenou myšku domů.

Možná, že sem si to zavinil sám. Třeba moje mírná a laskavá slova mohla v některé z vypuštěných myší vyvolat touhu mne opět vidět, a tak se z ní stala myš „poštovní“ (odvozeno od poštovního holuba), která se stále vrací. Prostě stala se z ní moje „drahá“ myš. Myš za osm tisíc.

Moje drahá myš