Nemine den, aby někdo nepřišel s nějakou negativní zprávou. Nemine den, aby nějaká negativní zpráva nebyla v nějakém deníku i v nějaké televizi. Nemine týden, aby nějaká negativní zpráva nebyla v nějakém týdeníku, nemine hodina, aby mi nějaká negativní zpráva nepřišla mailem. Již jsme si na to zvykli.

Když vám tu zprávu neřeknou, tak vám ji kdosi napíše či zatelefonuje. Všeobecně se takovým zprávám říká jobovky. Musím ti říci perfektní jobovku, sdělí vám někdo a vy to považujete nejen za normální, někdy se na ni těšíte, zejména když se netýká vás. Příznivým zprávám je vymezen jen malý prostor. Snad proto neexistuje opačný, všeobecně oblíbený a žádaný ekvivalent od jobovky.

A přitom to v historii s tou jobovkou bylo trochu jinak. Ďábel to byl, který kudy chodil, tudy vykládal, že se dobře velebí Bůh těm, kdož se nemusí ohánět, protože jsou bohatí. A to se mnoha lidem líbilo, znáte to sami, ne? A tak Bůh ve své velkorysosti dovolil Ďáblu, aby své tvrzení vyzkoušel na Jobovi. Ten byl v zemi Ús boháčem, navíc spravedlivým a bezúhonným člověkem.

Satan zařídil, aby Job přišel o majetek a bylo pobito jeho služebnictvo. Přivolal vichřici, která strhla dům, v němž zahynula celá Jobova rodina včetně jeho sedmi synů a tří dcer. Job ale obstál a tvrdil, že jeho víru v Boha nemůže ani tento soubor tragedií narušit. A tak Satan přidal ošklivou nemoc. Job i v době, kdy celé jeho tělo bylo pokryto vředy, trval na svém. Mám pravdu a žil jsem spravedlivě, tvrdil. A to, co se mi stalo, není trest Boží za hříchy, protože jsem se žádných nedopustil.

A v tu chvíli Ďábel pochopil, že prohrál. A Bůh Joba odměnil ještě větším majetkem a zařídil, aby žil dalších 140 let a dočkal se i pravnuků. A lidé by z toho měli usoudit, že víra, pokora, trpělivost a nepředstíraná pravda jsou základem pravého života. Otázkou je, co ze své porážky vyvodil Ďábel. Známe ho a víme o něm dost. Nikdy se nevzdal.

To on je autorem jobovek. Jeho dědici chodí mezi námi, lžou, urážejí, vymýšlejí si a píší hanopisy, které dokonce podepisují. Domnívají se totiž, že když se sami postaví do čela boje za tak zvanou spravedlnost, že lidem nedojde, že jsou nástrojem Satanovým. A opravdu - mnozí lidé je neprokoukli. Dokonce jsou nakloněni věřit tomu, že jim, služebníkům Satanovým, jde o spravedlnost.

Ve Starém zákoně, kde si můžeme přečíst tento příběh, se nic nepíše o tom, kdy se přesně ona událost s Jobem stala. Muselo to však být hodně dávno. Za tu dobu bychom měli být v boji se Satanem poněkud dále. Bůh sice Joba odměnil za trpělivost, avšak jistě by mu bylo milejší, kdyby se Job pokusil nad Satanem zvítězit. Třeba tohle nám také chtěli vzkázat tímto starozákonním příběhem naši předkové. Neměli bychom se do toho pomalu pustit?