Přítel K. se mylně domnívá, že se dobře vyznám ve věcech veřejných a v politice že pluji jako pstruh v bystřině. Obrátil se na mě, abych mu poradil, jak založit spolek. Cosi o tom vím, takže jsem mu povídal o novém občanském zákoníku a že v názvu musí být slovo spolek a že ho mohou založit minimálně tři lidé.

Zasmušil se.

„Tři lidé...“ opakoval. „To je moc lidí. Odporuje to smyslu zamýšleného spolku.“

„O jaký spolek jde?“

„Masturbační. A jak víš, masturbace je činnost osamělých.“

Vysvětlil mi, že je se svým samotářstvím spokojený, nicméně že přece jenom cítí jakousi vyděděnost a že by rád zapadl do ústrojí veřejného života, aniž by o svoji intimitu přišel. Proto ta touha po spolku, pokud možno jednoosobním.

Setkali jsme se v týdnu po Prague Pride v atmosféře debat s akcí spojených, a nebyla tedy náhoda, že mě napadlo slovo sexuální menšina. Ten nápad mi v mysli odpálil ohňostroj sub-nápadů.

„Máš příležitost vykonat pro lidstvo něco velkého,“ naléhal jsem na něho. „Vyznej se z toho a užasneš, kolik budeš mít následovníků. Můžeš se opřít o teoretické základy. Obstarej si knihu Bohuslava Brouka Autosexualismus a psychoerotismus. Oporu máš i v klasických textech. V knize Genesis čteme o Ónanovi, který vypouštěl sémě na zem a Hospodin ho za to usmrtil.“

„Onanie...“ přerušil můj výklad. „To je skoro nadávka. Ano, je to úplná nadávka! O něčem marném a únavném a hloupém se říká, že je to onanie.“

„Vidíš? Zapomeň na nějaký pitomý spolek. Menšina je mnohem víc než spolek. Ipsace je důstojný a zcela legitimní styl sexuálního života. Netolerantní společnost ale zahání autoerotiky do kouta. Slovo samohana je vypáleno na čelo autoerotikovo jako cejch. Ty patříš k diskriminované menšině. Máš příležitost zvednout hlavu, zvolat „honím si ho“ a čelit s hlavou hrdě vztyčenou zabedněnému davu. Ty jsi, milý K., naprosto jednoznačně sexuální menšina a máš příležitost svým coming out přervat okovy. Opusť začarovaný kruh nevraživosti. Příští Prague Pride se neobejde bez tebe a k logu LGBT přibude jedno písmeno. Příště to bude pochod LGBTM, leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů a masturbantů.“

Pozorně mě poslouchal a zvolna růžověl. Pak se zasmušil.

„Ne. Nebude LGBTM. Oni mě... oni nás nevezmou mezi sebe. Nejsme přece menšina. Vždyť to...“ plaše sklopil oči, „to někdy dělal každý a každá. Nebo přinejmenším skoro každý a každá. Je nás víc, než jich dohromady.“

„Že nevezmou? To by byl vrchol vrcholů! Diskriminovaná menšina by diskriminovala větší menšinu, která je na okraji společnosti, ocejchovaná urážlivým označením samohana! Odvaž se. Jdi proti proudu – a staneš v panteonu velkých vedle Nelsona Mandely, dalajlámy a Su Ti!“

Odešel domů ke své ipsaci. Nevím, jak to dopadne. Možná se odváží a zvedne prapor autosexualismu, překoná překážky, odolá výsměchu, zlomí nevraživost LGBT a připojí M k jejich logu a uvidíme ho na příštím Prague Pride s biblí od Bohuslava Brouka pod paží. Možná, že dokonce pojede na alegorickém voze. Pojede tam sám, anebo už získá apoštoly? Jakpak asi bude ten alegorický vůz vypadat a čím autoerotismus symbolizovat? Pro začátek by mohl pomoci otevřený poklopec. Což by jistě narazilo na odpor zastánců genderové rovnosti.

Všechno je možné ve světě, kde se velkým politickým problémem stala otázka, na jaký záchod má odevzdat svoji moč muž, který se cítí býti ženou.

LN, 22.8.2016