Vánoční stromeček se na Staroměstském náměstí v Praze rozsvěcel v režimu přísného utajení, aby se teroristé nestačili seběhnout. V sobotu, ve svátek Mikulášův, jsem procházel Pražským hradem. Nálada příjemná, hravá, voňavá. Nedaleko východu z Daliborky jsem si všiml rejdivého světýlka na chodníků Copak je to za hračku? Červený bod poskakoval po dláždění a chvilku mi trvalo, než jsem objevil původ. Pocházel z kolimátoru, z laserového zaměřovače nasazeného na samopalu muže v uniformě. Stál oipodál a bděl nad mikulášovskou náladou. No a tisíc kilometrů odsud, možná právě v tu dobu, co jsem obdivoval hravé světýlko, v londýnském metru podřezával jeden člověk druhého člověka ve jménu svaté věci.

Večer se pak na Kampě rozsvěcel tamní malostranský vánoční stromeček. Pódium tam měli malé, tísnili se tu andílci a čertíci a taky pán z radnice a vedle něho kulturní paní z francouzského velvyslanectví a pán z radnice hovořil o nutnosti držet tradici a na znamení, že se nebojíme, kázal rozsvítit stromeček po úředním odpočtu, deset, devět, osm až do jedničky a stromeček se rozsvítil a zazněla Marseillaisa, francouzská státní hymna. Britský historik Simon Schama ji pokládá za příklad solidarity a odvahy vůči vnějšímu nebezpečí. Vskutku, svolává občany do zbraně a vybízí k odvaze vůči krvelačnému nepříteli.

Tak jsem tam stál a říkal jsem si, zdali mě někdy v životě napadlo, že budu na Mikuláše s pohnutím poslouchat Marseillaisu a že to nebude jen tak poslouchání, ale že to bude mít význam zaujetí postoje.

A taky mě napadlo, že už je to tady zase. On se ten pán z radnice zmiňoval, že si tradice brát nedáme. Ale ony ty pokusy už tady byly a ne jen tak ledajaké. Taková vycházka na Staroměstské náměstí mezi Mikuláše byla za minulého režimu tak trochu přihlášení ke vzdoru. Mikuláš jako by nebyl a běda, kdyby někdo vpašoval fotku muže s vousy a biskupskou čepicí na hlavě do novin! Úřad pro tisk a informace, jak se vzletně říkalo cenzuře, by zasáhl nemilosrdně. Tohle samozřejmě nehrozí, žádný takový úřad nemáme.

Nicméně tendence tu jsou, u nás méně než jinde. Muslimské spoluobčany je dlužno nedráždit křesťanskou symbolikou, jinak budou frustrováni a z frustrace by mohli podřezávat hrdla nebo střílet lidi na koncertech. Takže bude dobře celou tu vánoční symboliku zabalit a nevycházet s ní moc na veřejnost, protože ta frustrace je vážná věc a může napáchat spoustu škody.

Tahle logika haraší v nejedné hlavě a je moc dobře, že slova rozumu zazněla i z toho malého pódia na Kampě a že tam zazněla i ta Marseillaisa. Ona ta odvaha bude zapotřebí čím dál víc. Největší nebezpečí ani tak není v teroru, jako v tom, co Michel Houellebecq nazval podvolením. Spisovatel o tom napsal celou knihu a nezastírejme si, že se tím vystavil riziku, třeba i podřezání krku.

Pokud by se tak stalo, jistě bychom i u nás uslyšeli, že si to zavinil sám, že nemá psát takové knihy, jako kreslíři s Charlie Hebdo neměli kreslit takové kresbičky.

A právě to je to podvolení.

LN, 7.12.2015