Těžko by se mi psalo, že je po Vánocích, když mi za zády ještě stojí vánoční stromek a v knihovně čekají některé dárky na své adresáty. Podle této klasifikace by ovšem Vánoce trvaly nejspíš do 6. ledna, protože stromeček se přece má odklízet až na Tři krále - nejspíš tedy po Vánocích už je.

Já ale těch několik dnů mezi Vánocemi a koncem kalendářního roku vnímám spíš jako mezidobí, několik dnů, se kterými moc nevím, co si počít. Pouštět se do něčeho nového mi přijde jaksi nevhodné, a tak se převážně oddávám lelkování, plánování a hlavně bilancování. V dřívějších letech jsem se občas povalovala u televize a s nevalným zájmem sledovala dění, ale s tím jsem letos skoncovala do dob, kdy bude zase televize vysílat o něčem jiném než o povánočních slevách a o počasí. Chápu, že lidé mají o slevy i o počasí zájem, já ale ne. Kupovat nic nepotřebuju, a pokud jde o počasí, stačí mi podívat se z okna, a když si nejsem jista, máme ještě za oknem teploměr. Spíš jsem rozjímala o tom, jestli se nezbavit televize. Zvyk je, jak známo, železná košile, a tak když jdu vařit, většinou zmáčknu ovladač - jenže to, co se z toho přístroje line, mi připadá naprosto nesnesitelné. Politiku, to jediné, co mne v televizi opravdu zajímá, omezilo veřejnoprávní médium na minimum. Jsem nejspíš menšinový divák, ale nesměle bych podotkla, že právě pro ty by snad měla být určena Česká televize: ty ostatní přece musejí honit sledovanost, aby získaly reklamu. Česká televize má však nějaký jiný plán pro jiné diváky.

Mohla bych si ovšem taky číst, zvlášť když jsem pod stromečkem našla senzační lupu se světýlkem, knížek mám rozhodně víc, než se mi vejde do knihovny, a zdaleka jsem všechny nepřečetla. Letos se ale věci mají trochu jinak než v dřívějších letech, a mně zrovna na těch pár dnů, které právě odtikávají ke konci roku, vyšla oprava překladu knížky, kterou jsem už měla - ale nemohla - odevzdat. A tak se mořím s překlepy a dumám nad drobnými opravami formulací. Časově to vyjde tak akorát, takže bych měla být spokojená.

Z bilancování mi vychází, že česká politika poklesla na úroveň nečekaně bídnou - že by ji televize vypustila, aby nám nekazila náladu? Uvažovat o tom, jestli vláda padne nebo ne, či zda budou předčasné volby, mi připadá jako maření času: vždycky se najde dost poslanců, kteří musejí splácet hypotéku nebo něco jiného a ochotně svým hlasem předčasným volbám zabrání. A co taky z předčasných voleb? Je snad ČSSD lepší než ODS? Pochybuji. Možná ale ta moje rozmrzelost plyne z obsahu knížky, kterou jsem překládala a která se mi moc nezamlouvá. Rozhodně nesouhlasím s autorčiným názorem, že se tady vlastně za normalizace báli leda tak disidenti a představitelé režimu, zatímco ostatní obyvatelé byli docela spokojeni. Měla já jsem to vůbec překládat? (I když jsou tam i velmi zajímavé a podnětné pasáže, to se taky musí uznat.) Měla jsem ale zatím na překlady štěstí, a tak budu radši doufat, že se to po Novém roce zase zlepší. Což bych přála i Vám, milí čtenáři.

LN, 28.12.2012