Občas přemýšlím, v kolika zemích na světě si tak asi všimli, že nejsme Čechoslováci? Při vysvětlováni, že jsem Čech, se můj cizokrajný protějšek zpravidla rozzáří a zvolá: ”Ááááá, Prááágue!” nebo “Áááá, Czechoslovááákia”. Málokdo provolává slávu Postoloprtům. Na to, že jsme Czech Republic, si nevzpomene téměř nikdo. Vždyť i my sami trochu zápasíme s tím, jak si říkat. Česko se jen pomalu vžívá, ale anglickému Czech pořád citelně chybí Republic. Czech totiž zní v angličtině jako několik dalších slov. Třeba slovo check, což je v angličtině výraz pro šek. Vyslovuje se stejně jako Czech. Nedávno se mi představoval ředitel americké firmy. Říkal, že je Bill, tak jsem mu z legrace řekl, že jsem Czech. Bill totiž v angličtině znamená účet. Nepochopil. Asi proto, že jsem Czechoslovak. O Czechovi neslyšel. Další výraz, kde se v angličtině pleteme je šach, což je pro změnu opět check. Stejná výslovnost je pro šach-mat jako pro českého spolubydlícího (check mate – Czech mate). Czech mate pak může být i mat Čechem, ale tohle slovní spojení se zřejmě příliš často neužije.

Pokaždé, když vyhrajeme ve fotbale nebo v hokeji něco významnějšího, zaplaví anglicky píšící plátky podobné slovní hříčky. Pokud jsme favority utkáni, pak se v novinách objeví zpravidla “check those Czechs”, což znamená, aby si na nás dávali bacha. Rádoby originální nápis na tričkách Czech it out spatříte kdekoliv v centru Prahy. Slovní spojení body Czech pak může znamenat tělesnou prohlídku našich dívek nebo faul českých hokejistů.

Czech nemá v angličtině v zásadě žádné negativní konotace. To ovsem neplatí pro výraz Bohemia. Slova s tímto kořenem jsou vyhrazena pro bakchanálie či pro Romy. Podobné je tomu i v italštině, kde boemo je nejen Čech, ale i Cikán. Oficiální označení ceco se svou výslovností nápadně podobá slovu cieco, což znamená slepý. Proto se Italové raději ubezpečují, jestli jsme skutečně Čechoslováky. Ve španělštině je pro osoby z našeho konce světa hezká asonance chico checo (čti čiko čeko = český kluk), nebo chica checa (česká holka), zatímco jedna slovenská kolegyně si vysloužila díky svému původu a nátuře asonancí podstatně méně lichotivou vaca eslovaca (slovenská kráva).

Podobně na tom jsou i ostatní východní národy. Polish znamená v angličtině nejen Polák, ale i leštit. Polák se řekne anglicky rovněž Pole, což je též pól nebo tyč. O co to má jednodušší český brankař Čech, než jeho imaginární polský kolega Polish(ed) Pole – leštěná tyč. Lépe na tom nejsou ani Maďaři – Hungary zní v angličtině jako hladový (hungry). Ani velký a dříve rudý bratr se nevyhnul zmatení jazyků – russo je italsky Rus/ruský nebo taky chrápu. Také v češtině má Rus (či spíš rus) další význam. A co taková Litva a Lotyšsko nebo Slovensko a Slovinsko? Copak si nikdo nevšimnul, že se ty státy jmenují skoro stejně? Snad to není z nějakých jazykově úsporných důvodů? Je divné, že v našich jazycích Američan, Brit nebo Patagóňan znamenají pouze Američan, Brit nebo Patagóňan. Jako bychom nebyli pro západní národy tak důležití. Výrazy pro nás už jsou zabrány pro leštidla, šachy, hlad nebo chrápání. Jak se pak máme cítit v Evropě rovnoprávní?

Stejný výraz má angličtina i pro Indiány a Indy. V rámci jazykové korektnosti Američané ty svoje z části vybili a zčásti přejmenovali na “původní obyvatelstvo” (dříve zvané Indiáni). Možná se něco podobného přihodí časem i Polákům, až se všichni odstěhují do Irska. Budou pak “vychodevropské obyvatelstvo” dříve známé jako “leštidla”.