Před pár lety jsme v jedné malé vísce opravovali kapličku, která zde od konce války (jak je v pohraničí bohužel většinou zvykem) značně zchátrala. Při opravě její střechy došlo také na obsah makovice věžičky oné kaple. Jako vždy zde byly dobové noviny, mince a bankovky na ukázku, několik fotografií a netradičně také dopis. S datem 15. května 1903. Byl určen těm, kteří si ho jako první přečtou.

Majitelka statku, v jehož blízkosti kaplička stála, psala o tom, jak se všichni lidé v obci složili na její postavení a jak se o ni starali. Vyjádřila přesvědčení, že ti, kdož si přečtou její dopis, kapličku opravují. Že je tedy její osud v dobrých rukou. Netušila, že kaplička mohla být také zničena, jak se to stalo po roce 1945 stovkám církevních a uměleckých památek v pohraničí. Naštěstí dostali lidé rozum a začali se také zajímat o skutečnou a pravdivou historii míst, v nichž žijí.

Co bylo však na onom dopisu zajímavé, byla jeho poslední věta. Zněla takto: A tak vás, moji milí pozdravuji, a již se těším na to, jak si spolu o naší kapličce popovídáme. Četl jsem si tu větu několikrát, abych zcela pochopil její smysl. Jeho pisatelka nejen vyjádřila naději na to, že kaplička bude opravována, ona současně vyjádřila naději, že se dopis dostane do rukou stejně smýšlejícím, bohabojným a poctivým lidem. Bylo štěstím, že se tak stalo až po stu letech. Před padesáti lety by se nějaký buldozerista obsahem makovice věžičky vůbec nezabýval.

A tak mě napadl takový opačný způsob. Jaký dopis jako do minulosti, by nám asi napsali z roku 2062 ti, které vidíme často pobíhat kolem nás. Mám na mysli ty, kteří se narodili v roce 2000, případně později. Neboť oni v té době budou vést a spravovat tento stát, což si dnes pravděpodobně ještě tak zcela neuvědomují. Doba se rychle mění, nemuseli bychom třeba tuto zemi za padesát let poznat. Tedy doufejme, že změněnou k lepšímu. A tak by ten jejich dopis mohl znít třeba takto:

Vážení dědové,

považujeme za nutné, ještě před naším pozdějším setkáním s vámi, dát vám zprávu o tom jak naše vlast vzkvétá. Díky tomu, že ve dvacátých letech zanikly téměř všechny tradiční strany, vlády se postupně ujalo několik nových menších stran vybudovaných na otevřených demokratických a skutečných liberálních principech.

Zásadně jsme změnili volební systém, zrušili jsme Senát a sněmovna má pouze 51 poslanců. Politické strany nemají nárok na žádné příspěvky od státu, musí umět žít z členských příspěvků a z darů případných příznivců. Funkce poslanců je čestná, pobírají pouze náhradu mzdy, kterou měli před zvolením, a jsou jim propláceny náhrady dle stejných předpisů jako ostatním zaměstnancům. Poslanci nesmějí zastávat žádné jiné funkce, včetně vládních.

Přijali jsme zákon o tom, že na celostátní úrovni pracují pouze silová ministerstva – ministerstvo zahraničí, obrany, vnitra, financí a spravedlnosti. Kraje jsme zrušili hned v roce 2025. Vláda má pouze devět členů, vedle pěti ministrů má předsedu vlády a tři zástupce zemských vlád. Ostatní problémy školství, zdravotnictví, kultury, sociální práce a jiné si řeší tři zemské vlády samy. Navíc se mnoho činností řeší na úrovni evropské, což je výsledkem našeho pětiletého předsednictví v Evropské unii, která právě v letech 2030- 2035 doznala zásadních změn.

Zemskými vládami jsou Česká zemská vláda se sídlem v Praze, Moravská zemská vláda se sídlem v Brně a Slezská zemská vláda se sídlem v Opavě. V zákoně se rovněž stanoví, že žádná vládní instituce, včetně zemských vlád, nesmí mít více než 500 úředníků. Zemské sněmy mají pouze 51 poslanců, pracujících v podobných podmínkách jako poslanci parlamentu. Funkce tiskových mluvčích jsou zákonem zakázány. Každý musí umět mluvit sám za sebe.

To vše nám mimo jiné umožnila také skutečnost, že jsme přijali asi deset zásadních, jednoduchých a srozumitelných zákonů a všechny ostatní zákony přijaté od roku 1948 jsme zrušili i s jejich novelami v počtu asi pěti tisíc. Odbory nepracují v armádě, v policii a ve státních úřadech. V nich platí dokonalý kariérní řád, mnohé činnosti státu postupně přecházejí na neziskový sektor. Proto mohla být také v letech 2050-2060 zrušena většina komisí a ústavů.

Od roku 2035 hospodaří náš stát v každém roce s výrazným přebytkem a je zcela prost dluhů. Neustále klesají počty příslušníků policie a většina věznic byla dána k dispozici neziskovým organizacím.

Hezky se to čte, že? Pouze člověka napadne, proč bychom měli na většinu oněch opatření čekat celých padesát let. Zejména, když všichni představitelé všech stran a uskupení tvrdí, že chtějí pro tuto zemi jen to nejlepší. Bohužel, místo této země myslí sebe. Stále platí, že pouze podle skutků poznáte je. Což bychom si měli už jednou nacpat do makovic.