Neviditelný pes

FEJETON: Lidem chybí války a hlad...

8.6.2009

Když jsem byl dítě školou povinné, přečetl jsem všechno. Od hrdinného kapitána Korkorána přes příručku důstojníka ČSLA v záloze, trestní zákoník a dokonce i normy teplých jídel. Nechápu, kde je tatík vzal.

Z trestního zákoníku jsem si vštípil od hlavy, že pohlavní zneužití je pouze soulož, zatímco dnes je to každá ochmatyka, a v normách teplých jídel jsem se zas dočetl, že byly zvýšeny normy tuků.

Takže místo 15 g tuku na brambory m.m. a m.s. (maštěné máslem nebo sádlem, kdysi velmi oblíbené jídlo) to bylo již 20 g. Po válce se totiž životní úroveň měřila na kalorie. Dnes už ale používáme kilojouly (wattsekundy).

Ovšem čas oponou trhnul a změněno je jídlo. Tuk už není žádoucí, spíše se ho snažíme zbavit. Nejlépe se ovšem hubne ve válce, to přece každý ví. Ale ta již dlouho nebyla a doufejme, že také nebude. Takže dostáváme roupy.

Krásným a bohužel velmi tragickým případem je nedávná smrt učitele z Třince. Sice jsem tu ztřeštěnou kouli nedávno v televizi viděl, ale vůbec jsem netušil, že se ta ptákovina jmenuje zorbing. Tedy, jestli to je po Řekovi Zorbovi, tak to tedy pozdrav Pánbůh. On si tedy také dokázal vymyslet pěkný hlouposti, ale o život při nich obvykle nešlo.

Myslím, že ta koule není ani tak adrenalinová jako spíše šouflouvá. Že se tam prostě člověku obrátí žaludek naruby, za což jsou ale velmi mnozí ochotni zaplatit slušné peníze. Pokud, jako v té první ukázce, se koule koulí do nějakého mělkého rybníka, tak budiž. Je to sice ptákovina, ale nemohu na to nahlížet prismatem svých šesti křížků.

Pokud ale někdo spustí tu kouli z poměrně příkrého svau a domnívá se, že ji nějaká pofiderní síť zachytí, tak by si měl zopakovat základy fyziky. A jestliže po "záchytce" následuje další, stejně strmý nebo ještě strmější svah, pak to volá nejen po doučení fyziky, ale i po jiném odborném vyšetření. Testovat síť prázdnou koulí je asi stejná hloupost jako nejdřív někoho praštit po hlavě prázdnou punčochou a pak ji naplnit pár hrstmi písku a majznout ho znovu.

Být pečliví jako Švýcaři je samozřejmě nudné. Ale být tím nejzábavnějším národem na světě co se týče smrtelných nehod opravdu není povznášející. Těch Čechů, co zahynulo v nejrůznějších lavinových svazích a podobných kratochvílích, je nepřeberný počet. Jeden bývalý ministr za to dostal dokonce metál, vzal tam totiž i svoji dceru.

Prostě a jednoduše, nemáme hlad a naprosté většině z nás nehrozí, že jim nepřítel ustřelí palici. A tak si, a nejen ta mladá generace, hledáme zástupná rizika. Já hledám jenom taková krotká, spíše imaginární rizika. Když vidím prázdný úsek dálnice, ztěžkne mi noha na plynu. Ale tady je tím největším rizikem ztráta řidičáku. To jiní na to jdou daleko důkladněji, hlavně na motorkách. Ale to, že to jsou dobří dárci orgánů, je úplná nepravda. Jejich orgány jsou většinou nepoužitelné, protože jsou na maděru.

Převzato z blogu Hermanek.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora



zpět na článek