Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Konec češtiny v Čechách;-(

Také mě vadí prznění češtiny, věta "ty opatření, které byly přijaté" je charakteristická pro dnešní ústní i písemné vyjadřování - a to i v tzv. seriózním tisku. Také výrazy "byl jsem na baru, na hotelu, šel jsem na bar, na hotel" - to je rovněž pěkná hrůza. Ještě horší je používání "na" a "v" v případě pražských městských částí. Za posledních více než sto let se vžilo u některých čtvrtí "v/ve" (v Dejvicích, v Břevnově, v Košířích, v Krči, v Liboci, v Ruzyni, ve Strašnicích, ve Vršovicích, v Suchdole, ve Veleslavíně...), jinde zase "na": na Vinohradech, na Žižkově, na Proseku, na Smíchově, na Novém/Starém Městě, na Malé Straně. Poslední léta slyším ale všude jen "na", například "na Břevnově" (na Košířích, na Dejvicích, na Krči, na Vršovicích) - to mě docela štve, protože pocházím z Břevnova a bydlela jsem tedy vždycky v Břevnově.

A to nemluvím o hrubých pravopisných chybách, kterými se denní tisk (i titulky a popisky na tv obrazovce) jen hemží. Věty jako "mějte pěkný den" apod. - také nejsou zrovna moc české.

Češi se snaží učit cizí jazyky, ale ten svůj mateřský vlastně moc neovládají (a to ani profesoři na vysokých školách).

Lituji dnešní žáky ZŠ, kteří se nemůžou bezchybnou češtinu pořádně naučit (pouhým čtením), protože téměř nikde nenajdou text bez pravopisných chyb (nehledě na esemesky a emaily, tam je to vůbec nemožné). My jsme tu možnost měli, ale už je to dávno.

Re: Konec češtiny v Čechách;-(

Naprostý souhlas a přidám: " budeme to projednávat na vládě".

Re: Konec češtiny v Čechách;-(

Jo, to taky - na tu vládu jsem zapomněla. Politici (a nejen ti) vůbec používají zajímavé patvary, např. si pletou pády a bohužel to můžeme i číst v médiích. Nedávno jsem viděla záběry ze sešitů žáků ZŠ (5.-6. třída), za několik chyb v diktátu dostane žák jedničku, v 50. letech by za to byla elegantně vykroužená sardel, jak říkávala naše třídní učitelka.:-) Tak se pak nedivme, že se blíží konec češtiny v Čechách.

Re: Konec češtiny v Čechách;-(

Jo, taky se kdysi říkalo TY Hostivice "jedu do Hostivic"), novináři typu Ján Hriňo z Hriňovéj je přejmenovali na TA Hostivice. Ulice na Hanspaulce, když jsem v r. 1957 přišel do Prahy, byla Vilémovská, teď Vilímovská. Ono by se toho našlo víc... Noviny a rozhlas (TV) jsou dost tragické, co se češtiny týče. Nevadí mi, když se v rozhovoru užívá lidová čeština (např. rozhovory pana Šípa), tam by dokonce používání spisovného jazyka působilo nepřirozeně, ale v oficiálním projevu (jako jsou zprávy, projevy politiků) by se mělo používat spisovné češtiny.

Re: Konec češtiny v Čechách;-(

Jo, Hostivice - často jezdím kolem vlakem a dodnes doma říkáme "ty Hostivice", protože jsme to tak nazývali odjakživa. Mám dojem, že se to změnilo až poté, co si tam Rath postavil dům a Hostivice se začaly mohutně rozvíjet. U místopisných názvů, končících na "ce" je někdy těžké uhodnout, jestli se jedná o jednotné nebo množné číslo (ta Vrbice, ta Strážnice, ty Leškovice, ty Klimkovice).

Běžná hovorová čeština samozřejmě do televize a rozhlasu patří (Šíp, Kraus, Cibulka, Izer), s tím vřele souhlasím. Ale ty projevy politiků a moderátorů by fakt měly být aspoň trochu spisovné...

Re: Konec češtiny v Čechách;-(

Ač strojař, trpím často jak při čtení novinových textů, tak při poslechu rozhlasu a televize. Pravopis, syntaxe, logická stavba vět. Utrpení! (BTW: funkce korektora byla zrušena patrně i v knihtiskárnách?) Zvládnutí pravopisu, jak mi sdělil jeden diskutující "vzdělanec", to už je ́jinej level. To ke svojí práci nepotřebuju. ́ Trpím nejenom komolením spisovné češtiny, ale uši mi trhá i všudypřítomný pražský výslovnostní úzus. Plíny, rozvíst se, utýct. Televizní moderátor říká, že něco je pěknä, veselä a vysílanä. A největší ́gól ́ byli prvorepublikoví brněnští policajty v televizním seriálu, kteří všichni mluvili jako Pepíci ze Žižkova. Vzpomínám s nostalgií na starší českou filmovou tvorbu, kde i hrdinové, kteří mluvili potichu, mluvili srozumitelně. Nejen Höger, Lukavský, Smolík a další. Sedíme s manželkou v křesle před televizorem a při sledování českého filmu se na sebe často otáčíme a ptáme se vzájemně: "Co říkal/a?" Dnes snad ty herce nikdo ani mluvit neučí. Často se vyjadřují jako klackovití puberťáci líní otevřít ústa. Kultura jazyka zmizela.