Měla jsem schůzku s kamarádem a první, co mi řekl, bylo: „Teda tak strašný léto jako letos jsem snad zatím neměl.“ A pohlédl vyčítavě k nebi. Vcelku jsem souhlasila, opravdu se mi z různých důvodů, o kterých nechci psát, moc nevede, a ještě to počasí... Kamarád se podrbal na hlavě a řekl: „Ačkoli loni – no, loni to teda bylo úplně šílený léto.“ Vybavily se mi loňské hektické letní týdny, a zase jsem musela kývnout. „A předloni,“ začal, ale to už jsem ho přerušila: „To je jak z židovského vtipu.“ Naštěstí si už nevzpomínám, co bylo předloni, pročež se zdržím hodnocení a podotknu jen, že počasí opravdu není valné.

Týden předtím jsem si témuž kamarádovi stěžovala, že celé televizní noviny, které jsem předtím zhlédla, sestávaly z dlouhého popisu tragédie v Norsku, pak přišly podrobně záplavy a pak zase vlak, který se srazil v Číně. „Já už na černou kroniku nekoukám,“ pravil rezolutně. Má recht, pomyslela jsem si. Jak s tou černou kronikou, tak s nekoukáním. Přesto se ale občas na zprávy podívám – a kupodivu nejsem pokaždé tak otrávená, jak už jsem si zvykla.

Občas se objeví i dobré zprávy – tedy špatné, ale výhledově dobré. Tak třeba egyptský prezident stanul – vlastně ulehl – před soudem za to, jak zacházely jeho ozbrojené složky s občany. To se mi zdá velice správné. Není to podle mého názoru projev mstivosti vítězů, ale docela oprávněný trest za to, co Husní Mubárak zavinil, či přinejmenším dopustil. Nemá to přece být tak, že ten, kdo je u moci, může svévolně dělat, co si zamane. A taky je to poučení a hrozba pro jiné.

Další špatná dobrá zpráva je, že se policie jakoby probudila a začala stíhat vlastní policisty za korupci a zločinnost. Zase je to dobrá výstraha: ti, kteří se ocitli ve vazbě, jistě nejsou jediní úplatní policisté, kteří pomáhali a sloužili někomu jinému než nám, kteří je platíme – a pro ty dosud nestíhané, kteří mají také jiného páníčka než zákon a zájem občanů, je to účinný zdvižený prst. Nebo aspoň může být.

A nejvíc jsem se potěšila včera, když jsem slyšela, že policie obvinila Martina Knetiga, bývalého poradce exministra životního prostředí Pavla Drobila, z nepřímého úplatkářství.

Kauza Drobil-Michálek-Knetig mi leží v žaludku už od momentu, kdy jsem se o ní dozvěděla a poslechla si záznamy některých rozhovorů. Na podzim mi na chvíli úplně vzala chuť do života: nějak se mi pod vlivem toho zavedeného cynismu poskládalo všechno, co se ke své hluboké nelibosti dozvídám a co, jak zjišťuji ve svém okolí, popuzuje kdekoho. Došlo mi, že to nejsou náhodné události, ale hanebně propracovaný systém, který slouží k financování politických stran a jednotlivců. A to ještě předseda vlády prohlásil, že až bude pan Drobil „očištěn“, předpokládá jeho návrat do ministerské funkce!

Dlouhé měsíce jsem na českou politiku hleděla s hlubokou skepsí. Je jasné, že nebudou-li podvodníci, korupčníci a zloději spravedlivě potrestáni, budou jejich ničemnosti růst, až nakonec stát i společnost rozežerou jako rakovina. Že by světélko naděje?

LN, 5.8.2011