Pobavila mě Helena Vondráčková: podala spolu s manželem a Bohuslavem Hubálkem trestní oznámení na Jana Šinágla. Měl se podle nich dopustit činu, který paragraf 405 trestního zákona oceňuje takto: "Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." Jan Šinágl je trestně stíhán za text k heydrichiádě, ale nedovedu si představit, že by se kauza mohla opravdu dostat před soud.

Zájem paní Vondráčkové o české moderní dějiny mě překvapil, dosud jsem netušila, že je historie jejím koníčkem, ale vím o ní málo, popravdě řečeno se o ni nikterak nezajímám. Až teď, když jsem zjistila, že máme společný zájem.

Šináglův text jsem si přečetla, ale jeví se mi jinak než žalobcům: obsahuje výroky, které mohou někoho provokovat, to je pravda, ale zločiny nacistů neobhajuje, nezpochybňuje, ani se je nesnaží ospravedlnit. Jediné, co mu může kritik vytknout, je snad to, že je porovnává s jinými zločiny a dospívá k názoru, že byly menší. To je samozřejmě věc diskuse a důkazů - ovšem diskuse je něco zcela jiného než trestní stíhání.

Co je to vůbec za způsob, podávat při nesouhlasu trestní oznámení?Copak je trestné myslet si a psát něco, s čím někdo nesouhlasí? Copak policie nemá na práci nic důležitějšího, než řešit spory o dějiny?

Je to ale samozřejmě všechno trochu jinak: paní Vondráčková prahne po odsouzení pana Šinágla v tomto případě zástupně, má s ním jiné nevyřízené účty. Napsal totiž cosi nelichotivého na její adresu -i v tomto případě padlo trestní oznámení. Nezdá se mi, že by policie měla sloužit k řešení osobních sporů prostřednictvím hádek o dějiny.

Ostatně mi provokativní Šináglův text dost vyhovuje. Sice s ním v řadě věcí nesouhlasím, ale myslím, že by diskuse, která by se zabývala postavením české společnosti za protektorátu, a zejména srovnání s jinými společnostmi okupované Evropy, české společnosti náramně prospěla. Taky jsem byla nesvá z tak rozsáhlého připomínání vyhlazení Lidic a Ležáků, jakého jsme byli před pár týdny svědky. Ne proto, že bych chtěla věc zlehčovat - ale jiné okupované země a národy na tom byly skutečně podstatně hůř než my. Kdyby měli v Bělorusku, na západní Ukrajině či v Polsku tak masivně připomínat jednu po druhé všechny nacistické hromadné vraždy, asi by ze vzpomínání nevyšli.

Jistě, policie se musí zabývat kdejakým podezřením z trestného činu, na které někdo upozorní. Lidé udávají kdekoho pro kdeco, když se mu chtějí pomstít. Laicky usuzuji, že policie věc odloží - a je mi dost líto, že se mnozí lidé začnou o dějiny vlažně zajímat, až když někoho dost nesmyslně osočí populární zpěvačka. A pokud jde o registr vozidel, hlavní momentální téma médií: nevím, zda čekajícím a pochopitelně vzteklým žadatelům pomůže, když odstoupí ministr dopravy. Ano, nese politickou odpovědnost - ale stejně by bylo lepší, kdyby systém začal fungovat.

LN, 27.7.2012