To by mne tedy zajímalo, co se vlastně stalo na ministerstvu spravedlnosti. A skoro bych řekla, že se o tom moc nedozvím, což je mi líto, protože z toho, co jsem se zatím dozvěděla, zrovna moudrá nejsem. Náměstek Pavel Štern šel udat svou nadřízenou na protikorupční policii a ta ho odvolala. Po pravdě řečeno, těžko si dovedu představit, že by nějaký ministr dokázal vycházet s náměstkem, který ho podezřívá z trestné činnosti a jde ho udat.

Jenže jsem zhlédla v České televizi interview s odvolaným náměstkem a dozvěděla jsem se jen tolik, že paní ministryně nechtěla dodržovat „daná“ pravidla a žádala po něm informaci. Hm. Je trestné chtít informaci? Moc nevím, koneckonců odpovědnost za to, co se děje v resortu, nese v poslední instanci nepochybně ministr, a podle mého názoru by tedy měl vědět, co se tam děje. Ale mohu se samozřejmě mýlit…Mám ale pocit, že věcná rovina „sporu“ je zde – jako v mnoha a mnoha jiných případech – ve stínu toho, kdo z které politické strany pochází nebo koho která politická strana doporučila, o tom jsem slyšela hodně. Jenže mě víc zajímá právě ta věcná rovina sporu: hlavní otázka přece není, zda někdo něco předjednal či nepředjednal s koaličními partnery, ale to, zda bude produkt, který dodá firma ve výběrovém řízení, funkční a zda nebude předražený. Mám dojem, že se politici vznášejí ve světě vlastních koaličních či opozičních sporů a věcná stránka věci jde stranou.

Ale něco veselejšího: byla jsem minulý týden na velmi zvláštní konferenci, vlastně spíš šlo o debatu. Pořádala ji Knihovna Václava Havla s časopisem Babylon a když jsem si přečetla jména účastníků, zarazilo mě to: jak může někde vystupovat tolik lidí? Vždyť to v tom vedru publikum úplně umoří! Ale nebylo to tak. Účastníci totiž nepřednášeli příspěvky, ale diskutovali, a to tak vehementně, že se s něčím takovým na běžné konferenci člověk nesetká.

Působilo to, jako by se v krásné vile, kterou majitelé pořadatelům na tu konferenci-diskusi propůjčili, odehrávalo všechno najednou – tedy jako kdyby probíhala konference a zároveň se vedly čilé kuloárové diskuse. Diskuse o přestávkách a na chodbách totiž bývají na konferencích velmi zajímavé, někteří dokonce mají za to, že zajímavější než samotné dění. U kávy člověk řekne i věci, které by na konferenci neřekl, protože má připravený příspěvek a nemůže v něm reagovat na všechno, co slyší od svých předřečníků. Také se říká, a nijak potajmu, že „přidanou hodnotou“ každé konference je setkání lidí, kteří by se jinak nesetkali – kdyby takové interakce nebylo, vlastně by stačilo, kdyby každý napsal a poslal svůj příspěvek, ty by někdo přečetl a pak by vyšel sborník. Z diskuse, o které mluvím, asi žádný sborník nevyjde, nemělo by to moc smyslu. To ale neznamená, že setkání nesplnilo svůj účel: existuje přece řada problémů, které diskuse – zejména ostrá – osvětlí rychleji a názorněji než sáhodlouhé výklady. V neposlední řadě se přitom lidé zasmějí – a smích pomůže překročit nejeden problém. Takže gratuluji pořadatelům!

LN, 20.6.2014