"Tak co? Máte? Máte tu ročníkovou práci?"
"Tady," zrudl Jen... "Ale vyučující, ty megery, pro ni - bohužel - našly jediné hodnocení. Nedostatečnou."
Našly-nenašly! Učitelka sousední obchodní akademie znovu posoudila formální úroveň textu a taky já bych řekl, že zadání sice karikuje, ale výsledku nelze upřít... Co? Dílo předmět svého zájmu rozhodně dobře popularizuje.
1. BUCHTY
Aktéři: důchodkyně Magda Kotrbová a pracovnice přepážky číslo 1 Ivana Čubrová
Magdalena Kotrbová (dále jen důchodkyně) vstala 13. června 2009 časně ráno s jasným úmyslem upéci vnukovi na vojenské škole buchty s povidly. Z jeho dopisů vytušila, že šikana v kasárnách není minulostí, ba nabyla netušených rozměrů, takže se rozhodla napéci buchet větší množství, aby na vnuka vůbec něco zbylo.
Dílo dokonala až pozdě odpoledne, naskládala buchty do krabice od televizoru, přelepila tuto páskou, oblékla se a pomalou chůzí, z níž byla patrna artróza, kráčela na poštu. Na zádech nesla břemeno o váze 32 kg a okolo půl páté středoevropského času dorazila po vyčerpávajícím pochodu na místo, přistoupila k přepážce 1 a oznámila pracovnici úmysl odeslat "kolosální balík".
Ivana balík přeměřila a ujistila babku, že není kolosální, ale přesto je neskladný. Chtěla ho pak sama zvednout na váhu a snažila se, ale marně. Zhluboka se nadechla a došlo i na vzpěračství. Konečně! Ivana balík umístila na váhu.
Po nepříjemném zjištění, že právě zdvihla 32 163 gramů, poslala ale důchodkyni domů s přípodotkem: "Zásilka smí dosahovat maximálně hmotnosti 15 kg."
Dotyčná turistka vrhla na mladou ženu nevraživý pohled, ale poté buchty naložila na záda a rozčarovaně se vracela. Doma pak poživatiny přebalila - do tří balíků. Každý vážil přibližně 10 kg. Nato Magdalena Kotrbová zapřáhla za bicykl dvoukolák a vezla vše opět na poštu. „Doporučeně!“ řekla. Mladá pracovnice Ivana však babičce šetrně vysvětlila: "Služba doporučený balík byla roku 2005 zrušena!"
„Mohu tedy buchty s povidly poslat jako cenný balík?“
„Ona jsou uvnitř povidla? Milá paní, tak to nepůjde.“
„A proč by ne?“
„Protože obsahem tzv. cenovky musí být buď peníze nebo šperky, cenné kovy či cenné papíry a podobně, rozhodně ne povidla.“
Marně nešťastná argumentovala, že peníze utratila právě už za mouku a další suroviny a že netoužila vykupovat šperků.
„A co cenné papíry? Nejsou tam?“
"Snad ubrousky?" s nadějí vydechla Magdalena.
Ale vrcení hlavou. „Žádosti se nevyhovuje.“ A důchodkyni nezbylo, než poslat buchty obyčejně. Zaplatila, ale u přepážky zacláněla dál, i optala se jí Ivana, zda si ještě něčeho přeje, a důchodkyně odpověděla: „Čekám.“
„Vidíme. Ale nač?“
„Na podací lístek.“
„Bohužel, na odeslání obyčejného balíku podací lístek nelze vystavit.“
„A když se strachuji o obsah zásilky?“
„To už je vaše věc, milá paní.“ Magda dohrkala domů a prožívala dny a noce v úzkostech, až konečně přišel dopis, ve kterém stálo: „Buchty byly vynikající!“ A než spokojená MK zemřela, využila ještě několikrát služeb České pošty.
2. SLEPECKÁ ZÁSILKA
Aktéři: slepec a opět Ivana Čubrová
Pan Arnošt Hora (dále jen slepec), který přišel o obě oči jako příslušník Francouzské cizinecké legie, když před ním při akci vybuchl v Súdánu granát, rozhodl se 6. června 2009 poslat bývalému spolubojovníkovi (taktéž slepému) knihu v brajlově písmu a nějaká cédéčka. Po tomto rozhodnutí si namazal chleba máslem, vypil čaj a vychutnal ranní cigaretu. Oblékl se, zabalil knihu i zvukové nosiče do krabice, nasadil psovi kšíry i černé brýle, uchopil bílou hůl a zásilku a vydal se slavnostně na poštu. Přistoupil k přepážce a požádal zasloužilou, i když mladou pracovnici Ivanu Čubrovou, aby mu vysvětlila rozdíl mezi tím, bude-li zásilku chtít poslat obyčejně nebo doporučeně.
„Co se týče zasílacích podmínek, jste na tom jako slepec stejně.“
„Opravdu?“
„Nejvyšší povolená hmotnost činí 7 kg a nejmenší povolené rozměry jsou 14 x 9 cm. Součet výšky, délky a šířky balíku nesmí překročit 90 cm a nejdelší rozměr nesmí překročit 60 cm. Navíc však nutno kontrolovat obsah zásilky, mohou tam být totiž jen písemnosti v brajlově písmu, různé zvláštní papíry pro potřeby nevidomých a zvukové záznamy pro jejich osobní potřebu. Ale nic víc.“
„Splňuji!“
„Ano? Takže pokud balík pošlete doporučeně, vystavím vám i doporučení a na zásilku můžete uvést cenu, která vám bude vyplacena v případě jejího poškození.“
„A když se zásilka ztratí?“
„Obdržíte částku 500 Kč.“ „Rozumím.“ Hora chtěl platit.
„Ne, pryč s tím. Pro vás je to zadarmo... Pouze u doporučené zásilky byste jako slepec mohl platit za tzv. doplňkové služby.“
„Ale já chci poslat DOPORUČENOU slepeckou zásilku!“
„Tak to mi předložte průkaz ZTP/P.“
Slepci pak skutečně i překontrolovala obsah balíku. Zdál se být v pořádku, muž obdržel podací lístek a odešel domů.
3. DEMIŽON
Aktéři: muž středního věku a pracovnice přepážky číslo 1 známá jako Ivana
Bořivoj Teplý (dále jen muž) se během polední pauzy vydal podat zásilku na poštu za rohem. Okem znalce zhodnotil po vstupu do úřadu obličeje úřednic za přepážkami a rozhodl se: Přistoupí k jedničce.
Dívka totiž vypadala z přítomných nejzachovaleji. Po vyslovení pozdravu (ruku líbám) se optal na výhody doporučené zásilky oproti obyčejnému psaní a pracovnice počala pomalým, láskyplným hlasem plným pohody, jak už je na České poště zvykem, sdělovat informace:
„Jak u obyčejného psaní, tak u doporučené zásilky nesmí hmotnost převýšit 2 kg. Obsah může být uzavřen v papírové anebo plastové obálce. Zásilky ať mají pravoúhlý tvar. Výhodou obyčejného psaní je podstatně nižší cena, nicméně doporučená zásilka má výhod víc.“
„A to?“
„Lze k ní připojit i tzv. doplňkové služby. To znamená dodejku do vlastních rukou, například, a navíc vám můžeme poskytnout podací lístek, který použijete v případě reklamace.“
„A když opravdu... A když třeba dojde při poštovní přepravě k úbytku obsahu?“ představil si Bořivoj Teplý svůj demižon.
„Pak vám pošta zaplatí částku vámi předem udanou a úplné zničení nebo úbytek celého obsahu je dokonce považováno za ztrátu.“
Pan Teplý se po chvíli rozhodl zvolit službu zvanou doporučená zásilka a vyplnil si podací lístek. I s balíkem ho prostrčil slečně, opustil spokojeně budovu a vrátil se do práce.
4. ZÁSILKA DO PORTUGALSKA
Aktéři: žena na mateřské dovolené a pracovnice Ivana Č.
Hortensie Rákosníková (dále jen žena), která právě dlela na mateřské dovolené, si toho červnového rána zavolala paní na hlídání a vydala se na poštu, aby poslala manželovi dopis a několik fotografií dětí: neměla totiž internet.
Její muž před nedávnem přijal místo ředitele aquaparku v přímořském letovisku poblíž Barcelony a ona na poště přistoupila k přepážce číslo 1 a optala se Ivany, jaké podmínky musí splnit, aby mohla odeslat výše zmíněný materiál.
Sličná pracovnice jí všechno řádně vysvětlila a dodala: „Obyčejnou zásilku také můžete poslat formou aerogramu, ale to není váš případ. Jak obyčejnou, tak i doporučenou zásilku lze však každopádně zaslat buďto ekonomicky, anebo prioritně..."
„A co když se ty fotky cestou ztratí?“
„V případě ztráty doporučené zásilky vám bude uhrazena paušální cena, která je uvedena v poštovních podmínkách.“
Vzhledem k tomu, že důležitost zásilky nepovažovala paní Hortensie za přílišnou, rozhodla se pro službu „obyčejná zásilka–ekonomicky“ a ředitel aquaparku plného žraloků měl brzy radost, že děti rostou jako z vody.
5. PODLÝ ZLODĚJ
Aktéři: zloděj a opět vzorná pracovnice přepážky č. 1 Ivana Čubrová
Pan Ctirad Klempera (dále jen zloděj) se živí tím, že krade na zakázku.
Jeden známý umělecký mecenáš ze Švýcarska si u něho právě objednal krádež několika knih z Národního muzea v Praze.
Klempera opět uspěl, unikl podzemním tunelem do bývalého Federálního shromáždsění a dnes už ho sledujeme ve chvíli, kdy se rozhodl dojít na poštu a knihy odeslat.
Pro tento akt mu Ivana bezelstně doporučuje tzv. tiskovinový pytel: „Pokud ovšem hmotnost vaší zásilky nepřevyšuje 30 kg.“
Rozměry zmíněného pytle, který v tomto případě ráda poskytuje sama pošta, nesmějí být ovšem větší než 110 x 70 cm a lze si, i když nekradete, vybrat mezi obyčejným tiskovinovým pytlem a pytlem tzv. doporučeným.
Kleptoman Klempera rychle usoudil, že knihy bude nejlépe zaslat doporučeně a prioritně a druhý den, když kontroloval stav bankovního účtu, zjistil, že je milionář.
Poštu měl rád.
6. NAIVNÍ PAŠERÁK
Aktéři: pašerák a Ivana
Igor Rispoloženskij (dále jen pašerák) propašoval minulý týden ze soboty na neděli z Arménie 6.5 kg čistého heroinu. Potřeboval materiál dostat do Irska a tam ho měl převzít člen teroristické skupiny IRA Ian McEwan.
Pašerák Igor se ale především informoval na poště: „Jak by se mohl takový balík dostat až do Irska?“
„Obyčejný? Do zahraničí poslat nelze, ale můžete si vybrat mezi službami standardní balík a cenný balík a... A dál jsou opět dvě možnosti," chrila ze sebe Ivana. "Ten i ten lze poslat prioritně nebo ekonomicky a nejmenší rozměry musí činit 21 x 19 cm a nejvyšší hmotnost… Inu, to se už dočtete v podmínkách pro tu kterou zemi,“ pohlížela na nedolakované nehty. „V obou případech však musíte vyplnit poštovní průvodku, jo, a ještě něco… Ve standardním balíku nesmí být žádná aktuální písemnost, která by obsahovala sdělení konkrétní osobě.“
„Ach tak!“
Pašerák se tedy rozhodl pro standardní balík. Zásilka se ale bohužel ztratila a on sám byl nalezen v lese u Hradce, ale tak už to ve světě zločinu chodí a pošta s tím nic společného neměla. Ivana také ne.