Konečně příležitost k ironickému komentování technického vývoje! Minulý týden vpluly do našeho zorného pole prohnuté televizory Samsung. Spatříte na jejich prohnuté ploše to, co nikdy na rovné ploše tradičního televizoru neuvidíte, tak máme chápat reklamní sdělení. Poprvé jsem se s myšlenkou prohnutí obrazovky potkal před jedenácti lety na semináři Philipsu v Holandsku.

Mimochodem, utkvěla mi z té výpravy v paměti obtížná dostupnost piva. Ne snad, že by ho v hospodě nečepovali, ale bylo moc drahé na českou kapsu. Dnes bych pivo v Holandsku tolik neřešil, třebaže nám národní banka oslabila korunu. Tohle je návrat do Evropy, přirozeně že se to netýká jen piva, ale i ohnutých televizorů. Což je hlavní téma mé dnešní úvahy.

Před těmi jedenácti lety jsem v Holandsku uvažoval nad nedostupností piva i nad nepotřebností ohnutého televizoru. Nikdy mě nenapadlo, že bych strádal nad plochostí obrazovky. Nikdy jsem nikoho neslyšel povzdechnout: "Hezký obraz, ale tak nesnesitelně rovný!" A babičky nešeptaly svým vnoučatům před usnutím: "A jednou, když budete papat polívčičku a špenát, dočkáte se ohnutých televizorů."

A je to tady, ohnuté televizory jsou na světě. Ještě bych mohl připomenout hladovějící Bangladéš a humanitární krizi v Somálsku a politicko korektní fejeton bych mohl odevzdat redakci.

Humanitární krizi však nechám cynicky stranou a poznamenám jen to, že jsem ohnutý televizor viděl pouze na obrázku, nikoli ve skutečnosti. A jelikož mám s nástupem nových technologií své zkušenosti, v sektoru fotografie je sleduju profesionálně, tuším, jak to s těmi ohnutými televizory bude. Jako se vším, co přišlo nové a nikomu nechybělo, že to dosud neměl.

Než se rok s rokem sejde, bude mít ohnutý televizor kde kdo. A pak přijdete k někomu na návštěvu a on bude koukat na hokej a vám přijde ta jeho televize nějaká divná a pak si uvědomíte, no jo, ona není ohnutá. Samozřejmě že nic neřeknete, abyste neurazili, ale uvědomíte si, že se na tu rovnou televizi prostě nedá dívat.

Jde to rychle. Dnes už patří do starožitností televizory s vakuovou baňkou. Prý vybuchovaly, když se do nich třísklo kladivem, nikdy jsem to nezkoušel. V obchodech o ně už pár let nezavadíte, zrovna tak jako o počítačové monitory s baňkou, dnes už jsou jenom ty ploché. Než přišly ploché televizory a ploché monitory, nenapadlo vás, že vám baňka vadí, a nepociťovali jste nesnesitelnou tíži vakua v baňkách zakletého.

Ano, je to tak. Technická civilizace vytváří umělé potřeby a k potřebě patří návykovost. Nabídnou vám něco, o čem jste nikdy neslyšeli, nepotřebujete to k životu, možná dokonce že to přijmete se zdráháním - a máte prsty v mandlu. Byli byste zoufalí, kdyby vám to sebrali. Souvisí to s ekonomickým růstem. Náš technický svět by se zhroutil, kdyby to přestalo fungovat. A měli bychom humanitární krizi ne v Somálsku, ale doma.

Je načase skončit, když to po sobě čtu, vidím, že začínám být politicky korektní. Seberu se a půjdu do Datartu omrknout ten ohnutý televizor.

LN, 24.2.2014