Jsem v hotýlku v Dillí, čekám na čas odchodu na letiště (zpět do vlasti) a dostávám se k tomu, co mi asociativně běželo hlavou předevčírem při cestě busem od nepálsko-indických hranic do Ghorakpuru.

Bylo to při pohledu z okna na specifický indický způsob obhospodařování polností. Krajina je tam placatá (daleký výhled), zemědělská s nějakým žlutým obilím a přichází to specifické novum (pro mne, tedy): první fáze po sklizni není zaorání strniště jako u nás, ale jeho vypálení. Ohromné plochy černé spálené země, občas v dáli spíše více než méně plamenů a ještě více dýmu, no prostě ekologická mantra o vypouštění CO2 dostává na zadek, o hmyzu nemluvě.

A nastupuje další asociativní vzpomínka: pár dní před tím, v jihonepálském městečku Tansen, kde mimo jediného zajímavého chrámu (další pamětihodnost dle Lonely Planet je čerstvě zbořena a z královského paláce zbyla pouze brána) byl už jen nejlevnější a nejrychlejší internet z celého Nepálu, jsem si dopřál virtuální kontakt s domovinou, tedy s Novinkami. Tam pan Bursík sugestivně něco povídá o tom, že užívání potravinářských plodin do paliva opravdu, ale opravdu nesouvisí se zdražováním obilovin, najmě rýže, ve světě. A říká spolu s Cimrmannem „Das ist nur die erste Phasis,“ druhá že bude lepší a už se na ní pracuje a za pár let to je všechno jisté, jiné a lepší. Nebo tak nějak. Ale: žádná citace, odvolávka na renomovaný vědecký časopis, studii, statistiku – prostě nic, co by mohlo sloužit jako vážný a podložený argument. Není na tom alespoň něco, když to říká ministr a místopředseda vlády?

Asociace pokračují: vzpomněl jsem si na knížku pana Koukolíka (Mravenec a vesmír?), pojednávající především o kritickém myšlení – bylo by úžasné, kdyby se od 6. třídy až do maturity povinně vyučoval předmět s názvem cca jako v nadpisu. Pan Koukolík by napsal pár učebnic, případně osnov a určitě by se našli další lidé, schopní a ochotní se na věci podílet. A pana Koukolíka by na kousek úvazku zaměstnali na ministerstvu školství jako metodika.

Tím by bylo zavařeno nejen ekologistickým, ale i všem ostatním demagogům, včetně náboženských a politických. Intelektuální úroveň mladých občanů po, řekněme, 15 letech – prostě nádhera. Sice pro staré psy hůře manipulovatelný oříšek, časem však průnik nových lidí do řídících funkcí by se nedal zastavit. Do doby průniku by se pro vybrané kategorie zaměstnanců povinně zavedlo něco jako kriticko-informační nalejvárna místo toho PŠM (pro mladší „politické školení mužstva“ v minulé armádě) nebo co to dneska mají. V první řadě pro pracovníky sdělovacích prostředků. Jen je menší problém s tím, že ministerstvo školství je teď zelené, příště, bych si tipnul, bude křesťanské. Jestli by to náhodou nebylo něco proti něčemu nebo vypouštění rybníka kapry. Že by se na to dalo jít nedemokraticky? Takový osvícený absolutismus – Josef II. by to určitě do toho národa natlačil …

To tedy byly zcestné asociace a úvahy, spíš snění za bdění. Honem zpět do reality (dopisuji při čekání ve Vídni): v letadle z Dillí do Ammánu sedím vedle indického vysokoškolského profesora, který letí přednášet ekologii do Vídně, jeho manželka je doktorkou alternativní medicíny a bude tam mít praxi. Oba jsou zvědaví a sdílní. Pan profesor se opakovaně a dlouze šťourá v nose a okolo sebe rozhazuje holuby …

Lepší závěr jsem si snad ani nemohl přát.