Potěšilo mě, že se KSČM nedostala do parlamentu, pokládám to za symbol ukončení postkomunistických časů. Trvalo to víc než třicet let, nicméně doufám, že je to už definitivní. I komunisté zřejmě usoudili, že se něco podstatného změnilo, když si na sjezdu zvolili nové vedení. A dost mě udivilo – a po pravdě řečeno pobavilo –, když jsem se dočetla, že jejich nová předkyně Konečná soudí, že je potřeba vypracovat nějaký „Komunistický manifest 2.0“, aby strana dostala nový impulz a předala ho voličům.

Opravdu jsem na takový nový komunistický manifest zvědavá: co by mělo být cílem nových komunistů? Zřejmě něco trochu jiného než to, co bylo cílem těch dosavadních. Ti se hodlali – a také se jim to v naší části Evropy podařilo – chopit veškeré moci v zemi, krutě se vypořádat s „třídními nepřáteli a zrádci ve vlastních řadách“ a vést společnost k zářným zítřkům. Jak ty zářné zítřky vypadaly, to si starší z nás ještě dobře pamatují. Značný nedostatek kdejakého zboží, bezostyšné lhaní a pronásledování jakéhokoliv jiného než oficiálně prosazovaného názoru.

Teď tedy má přijít něco jiného. Celkem se to dá pochopit: ta jejich propagovaná beztřídní rovnostářská společnost nabízela pochybnou rovnost jen těm, kdo drželi hubu a krok, pochybovači a disidenti z ní byli vyloučeni. Dnešní levice v našem světě usiluje většinou o něco dosti jiného, rovnost před zákonem by měla být samozřejmá. Zda tomu tak je či není, zda například soudy opravdu měří každému stejně, to nechť každý posoudí podle vlastních zkušeností.

Chudí ovšem zůstávají, heslo, podle něhož se má každý postarat sám o sebe, kterým šermovali politici v devadesátých letech, bylo pochybné. Nepostřehla jsem, že by se komunističtí poslanci, kteří ono heslo nehlásali, brali za ty, kdo se o sebe postarat nedokážou. Nevzpomínám si, že by bojovali proti exekucím, při nichž se vymáhají i tisícinásobky dlužných částek, proti exekucím dětí, které vstupují do dospělosti s vysokými dluhy, proti nízkým důchodům, které nestačí ani na činži, nebo proti dalším ostudným jevům. Nejspíš proto, že lidé váznoucí v dluzích nejsou ta budovatelská dělnická třída a z důchodců nic nekouká.

Kdyby se komunisté byli snažili pomoci těm opravdu potřebným, možná by je bylo tolik voličů neopustilo. Jenže ti opravdu potřební raději uvěřili Babišovu hnutí ANO, které jim slibovalo, že jim pomůže. Komunistický manifest 2.0 by tedy zřejmě měl narýsovat novou cestu. Nejsem si jista, zda mají čeští komunisté takové autory, aby se jim podařilo sepsat něco, co by oslovilo masy, jak se to kdysi podařilo klasikům marxismu, dost o tom pochybuji. Těžko si ale dovedu představit, jak se dokážou vzdát tradiční bojovnosti – a ta se s pomocí moc dobře neslučuje. Nedovedu si ani představit, jak se spojují s nevládními institucemi, které se o ty odstrkované chudé reálně starají, natožpak jak se nevládky spojují právě s komunisty.

LN, 29.10.2021