Až doteď jsem věřil, že si přesně pamatuji okamžik, kdy jsem se dozvěděl o zavraždění prezidenta Kennedyho. Od podzimu 1963 jsem pracoval jako elév v redakci týdeníku Svět v obrazech. 22. listopadu mě poslali fotit do Stavovského, tehdy Tylova divadla. Do Prahy tehdy přijel Jean Paul Sartre se svou ženou Simone de Beauvoir a konala se premiéra a já fotil Sartra s A. J. Liehmem, a když skončilo finále a herci i s dramatikem se děkovali, já málem spadl do propadla a tenkrát, mám ve vzpomínce, mě, neznámého kluka, odchytila v zákulisí Slávka Budínová, celá rozčílená: "Zastřelili Kennedyho." To udělali Rusové, byla moje první myšlenka. Bude světová válka, hned na to následovalo další pomyšlení. Je to vzpomínka živá, až na to, že obsahuje nejasnost. Věřil jsem, že šlo o hru S vyloučením veřejnosti. Jenže v Liehmových vzpomínkách Divákova paměť a dojmy čtu, že šlo o Vězně z Altony, s vynikajícím Janem Pivcem. Budínová hrála v Armádním, tedy v Burianově divadle na Poříčí. Byla to Budínová tenkrát v těch kulisách? Odehrál se atentát a byl nějaký prezident Kennedy?

Takto daleko mé pochyby nevedou. Kennedy zavražděn byl a válka se nekonala. Na Kennedyho mají asi mnozí z mé generace dobré vzpomínání. Jeho éra souvisí s prvním politickým táním komunistického režimu. Jeho americkým protihráčem byl ruský diktátor Nikita Chruščov. Ten navštívil v roce 1960 USA. To bylo do té doby cosi nepředstavitelného. Byl jsem tehdy ještě gymnazista. Chodil jsme do školy kolem vývěsní skřínky Svazu československo-sovětského přátelství. Vyšperkovali ji tehdy fotkami a povídáním o návštěvě nejvyššího soudruha. Umístili do skřínky i fotku z nějakého cizího časopisu. Zabírala skupinku osob s transparentem nad hlavou a pod fotkou bylo napsáno: Američtí občané srdečně vítají generálního tajemníka KSSS. Na transparentu bylo napsáno: MISTER K IS NOT WELCOME HERE. V té době jsem četl v originále Stažory od Bratří Strugackých. Popisovali, jak bude v blízké budoucnosti fungovat mírová koexistence komunistického a kapitalistického režimu. Ten komunistický, ten bude vůdčí motor expanze lidstva do vesmíru. Ze shovívavosti a v naději na polepšení budou do spolku přizváni i zájemci z onoho politováníhodného kapitalistického tábora. Je třeba vynaložit trpělivost a zamhouřit oko nad jejich leností a sklonem k alkoholismu. Však oni časem prozřou a přejdou na správnou stranu.

Jenže do toho se rozhořela vietnamská válka a tání se proměnilo v zamrzání a všechno bylo jinak a složitější a mělo to trvat ještě moc a moc dlouho. Padesát let uplynulo, historie šla zcela jinam a záhady zůstávají.

Jak to bylo s Kennedym a Oswaldem? Byl Oswald jediný osamělý střelec, anebo bylo střelců víc a z pozadí Oswalda někdo řídil? Karel Kyncl byl přesvědčený, že Kennedyho zabila CIA z obavy, že jí budou bratři Kennedyové šlapat po prstech. Záhada.

A co tam tenkrát v tom Staváku hráli a kvůli čemu jsem málem spadl do propadla, to je zase záhada moje. Makro a mikrokosmos se splétají v jednom jediném otazníku.

LN, 25.11.2013