Pokud se na Neviditelném psu vyskytují čtenáři, kteří ho četli už v letech 2004/05, vzpomenou si, že bydlím v malém podkroví v Salzburgu a z téhož (podkroví i Salzburgu) jsem „Psa“ tenkrát obšťastnil asi šedesáti příspěvky. Dlouho jsem se neozval, ale tohle by mohlo čtenáře zajímat.

Dům, ve kterém bydlím, je velká vila, v 70. letech adaptovaná na malé byty. Moje kuchyně je sice malá, ale zato mramorová. No, mramor nic moc, každá kapka octa nebo citronové šťávy nechává matné fleky, ale budiž. Nicméně zub času pracuje. Napřed začal zlobit vařič. Regulace dala výpověď a ať jsem zvolil jakýkoliv stupeň, šel vařič jen, jak se v Brně říká, na plný kule. Coby dobrý kuchař jsem to ale zvládal, sovětský systém regulace zapnuto - vypnuto umožnil i smažení krásně zlatých řízků. Jenže zrovna 30. dubna přestala fungovat lednička.

Takže napřed sníst, co se dá. Naštěstí bylo chladno a v pondělí, tedy 4. května (to je den Hvězdných válek... kdo ví, proč, ať se pochlubí v komentáři) jsem volal na bytovou správu. Vzápětí se ozval elektrikář s žádostí, ať ledničku změřím. Následující rozhovor překládám autenticky:

„Široký je to 45 centimetrů,“ hlásím.
„Změřte to pořádně, 45 centimetrů neexistuje.“
„Ale fakt, mám cólštok aji mósbandl a je to furt pjetaštyrycet.“
„Víte co, já se na to radějc přijedu podívat.“

Elektrikář přijel i s majitelem domu a vskutku, šířka je 45 cm, jenže v této velikosti se ledničky v civilizovaných zemích už nedělají. Jó, západ, přátelé, tam je FŠECKO! Kromě pětačtyřiceticentimetrových lednic.

Nakonec jsme našli kompromis. Dostanu větší lednici a postavím ji volně do minimálního zbytku prostoru, který moje 35 qm garsonka nabízí. A vařič se vymění. Nad otázkou, co se starou ledničkou, se majitel domu zamyslel. No jo, když ji vyhodíme, zůstane v lince díra. Tak ji tam nechme a vy do ní můžete třeba dávat kastróly. A já, blbec, vychován panelákem a lido-demo komunálními službami, jsem souhlasil.

Za dva dny, to bylo včera, přišel po ránu elektrikář. Jeho schopnosti komunikace se omezily na pozdrav a pak už jen „hm“ a „ee“. Nechal jsem ho pracovat. Když bylo dílo dokončené, zapnul vařič, ten hřál, a tak jsme se rozloučili. V poledne jsem dal na vařič hrnec a zapnul. Po chvíli se zpod vařiče začal valit hustý kouř páchnoucí po chemii. Říkal jsem si, že ten trouba třeba zapomněl odstranit nějakou ochrannou fólii, ale ne. Kouř šel z vařiče samotného, zespodu .

Vzápětí, tedy stejný den odpoledne, volám, co se stalo, a ten nemluva elektrikář vskutku přišel. Zapnul vařič a po 5 sekundách konstatoval, že žádný kouř nevidí. To už jsem se naštval, zavřel okno a čekal, až se začne dusit. Začal. Když opět okno otevřel a pečlivě prozkoumal vařič, dospěl k závěru, že se z něj kouří. Po tomto mém triumfu vařič odmontoval a odjel se slibem, že přijde vzápětí a donese nový. Nepřišel. Ať žije komunál a jeho pohrobci v Rakousku.

Dnes ráno volal a oznámil mně, že firma, která vařič vyrobila, to bere jako reklamaci. Vařič opraví a asi za týden ho opět dostanu. Byl jsem konsternován. Došlo mně ale, že nemluvný elektrikář není schopen asertivity. Proto jsem zvolil jinou taktiku.

Na tomto místě upozorňuii čtenáře, že následují nemravná slova. Není to ale proto, že bych trpěl nějakým tím módním syndromem, kteý omlouvá vše, od nesnášení mléka, přes cukající nohy a negramotnost až po vraždu a vykřikování sprostých slov. Ne, zde následuje zcela věcný návod, jak podobné situace řešit..Čímž se dostávám k vojně. Sloužil jsem kdysi v Popradu a velel coby absík četě spojařů. Velice rychle jsem se naučil, že když velitel chce, aby ho vůbec někdo poslouchal, musí začít slovem „kurva“ a každý rozkaz musí nevyhnutelně obsahovat výraz „do pi-i“.

Tak vidíte, k čemu je vojna dobrá. Rozhodl jsem se využít tuto zkušenost a zavolal šéfovi elektrikářské firmy. Vysvětlil jsem mu situaci. On mi opakoval story s reklamací a týdnem, a já jsem se ho nato docela klidně zeptal, jestli si ze mně dělá prdel. („Wollen Sie mich verarschen?“)

Pointa? V okamžiku, kdy to píšu, montuje elektrikář nemluva nový vařič. Pak ho zapíná a hle, z vařiče se opět kouří, i když jen zlomek včerejších oblaků. Elektrikáře napadá podívat se do návodu. A tam stojí, dokonce i česky, že se má vaříč zapnout naplno a že bude 10 minut kouřit. Pak bude ještě 20 minut smrdět a pak už bude použitelný... Tenhle to zvládl. Zakouřil si, zasmrděl a přestal.

Já čtu návody, jen když mám nový fotoaparát. Co čtou odborní elektrikáři, je ve hvězdách. Ale stejně, že nás vojna dokonale připravila na život, „vo tým žádná“...

Salzburg 5/2015