Není to příliš dávno, kdy studenti brněnské Masarykovy univerzity zjistili dotazníkovými anketami, že obyvatelé naší vlasti připouštějí, že se klimatické podmínky na planetě zhoršují, ale že se to odehrává kdesi daleko a nás se to příliš netýká.

To bylo před několika roky. Minulé léto si bývalý pan prezident Klaus liboval, že vzhledem k nastalému suchu nemusí na zahradě sekat trávu. Náš soused na chalupě v Podkrkonoší to viděl poněkud jinak. Vlastní několik býků a měl obavy, že zatímco seno nestálo za nic, otavy na tom budou ještě hůře: „Copak vo to. Ňáký zásoby na zimu eště mám, ale co bude dál, to nikdo neví.“ Jatka prý nevykupují, protože mají plné mrazáky. Přesto se nezdá, že by bylo hovězí maso levnější. Budou snad mít sedláci v posledku lepší řešení, než vyhnat krávy do lesa a nechat je jejich osudu?

Jak to vidí křesťané? Bůh dal člověku zem k tomu, aby na ní dobře hospodařil a dále rozvíjel jeho dílo. „Pane Bože, tak pěkně jsi všechno stvořil a já ti to jen kazím …“ musí si říkat věřící. A Pán? Ten je zřejmě hódně naštvaný.

A příroda? Voda se zalyká špínou, je nemocná, začíná se před námi schovávat a mizí neznámo kam, nebo se náhle rozhněvá a rozlije se, kde se dá, či udeří jako mocná tsunami. I vzduch jsme otrávili. Dusí se nečistotou, a ve své zlosti na nás útočí jak vichřice nebo tornádo, láme stromy, ničí naše obydlí a převrací auta. Příroda je asi taky pěkně naštvaná.

A co technici? Těm se daří dobře. Jedou na plné obrátky a zdá se, že jejich úspěchy jsou již dnes tak mohutné, i pokrok tak očividný, že nás technika začíná přerůstat. Nedávno se na internetu objevila zpráva, že samořídící automobil se srazil s robotem kráčejícím bohužel vozovkou a rozbil ho. Prohlášení jeho konstruktéra, otce nebo stvořitele – dosaďte si sami, znělo přibližně takto „zranění byla charakteru neslučitelného se životem“.