Já jsem si totiž vědoma rasových specifik na celém tom našem světě. Každé stvoření se vyvíjelo na určitém místě a jeho vývoj byl formován prostředím. Nebo deformován.

Vezměte si za příklad jen psovité šelmy: divoký vlk i ovčácký pes patří mezi ně a přece si nikdy nevezmete na hlídání oveček vlka. Kůň i osel patří oba k lichokopytníkům, ale osel vám nikdy nevyhraje Velkou pardubickou. Rajče i brambora patří mezi lilkovité, ale rajče vám nikdy nedodá hlízy na kaši. Příroda si ty rozdíly střeží, včela se nikdy neskříží se čmelákem, nekonečné množství příkladů si můžete vypočítat sami.

Nebo jsou to pouze plemena? Jsem plemenistka?

Jak často vidíme pokusy o domestikaci ras - či plemen - do podmínek, ve kterých jejich rasa (plemeno, druh) nevznikla, a v novém prostředí nadělají paseku. Třeba zas ty včely, ta vývojová větev vybavená silnou rezistencí na kruté podmínky tropů přenesená do mírného pásma tam své zhýčkané spolusestry zlikviduje. Útoční raci v našich potocích... Člověk s tím manipuluje, pokouší se přesídlovat, adaptovat, dokonce zkouší křížit třeba zas toho koně a osla, výsledek je neplodné potomstvo. Lev a tygr, oba šelmy kočkovité, přece se bez zásahu člověka spolu nezkříží, udržují si biologický rasový (?) odstup. Udržuje si jej každý motýl, ať babočka nebo bělásek, udržují si jej mravenci: jejich samičky se nekříží se samci jiného druhu, rasy plemena...(?), častěji ti dravější a odolnější přepadnou a zlikvidují zhýčkané cizí mraveniště.

Pěstitelé koček věří na rasy, chovatelé psů, koní, skotu a bravu věří na tyhle biologické rozdíly.

Vědí, kde a jak se dokáží uplatnit a čeho je nutné se vyvarovat.

Já na to věřím taky. Jsem tedy rasistka?