Jsem profesionální spisovatel, ano, rejdím třemi prsty po klávesnici počítače a tím se živím. Způsob obživy ovšem není jediné kritérium profesionality. Podstatná je i spolehlivost, empatie vůči zadavateli, schopnost adaptace. Amatér, ten umí jen jedno nebo vůbec nic. Naučil se zahousti na jednu strunku a na té si vrže a do ničeho jiného se nepustí, protože to neumí. Profesionál zvládne to, co se od něho objedná.

Takže jsem se zachoval jako profesionál, když ke mně přišla agentura a objednala si tři povídky pro svého zákazníka. Rozsah do deseti tisíc znaků (my profesionálové počítáme texty na znaky včetně mezer, tenhle sloupek jich má dva tisíce osm set a vždy dbám na to, aby to bylo přesně, je to součást profesní cti). Téma libovolné, ale mají to být povídky úsměvné, nekonfliktní, tak ke kafi.

Upřímně řečeno, povídky ke kafi nejsou moje silná stránka. Naposledy ode mne povídku objednal týdeník Reflex, tak jsem jim poslal milé vánoční vyprávění o tom, jak se jednou Santa Claus s Dědou Mrázem spojili, aby zavraždili Ježíška. Pěkná to byla povídka, Miloši Čermákovi se moc líbila, ale ke kafi nebyla. Ovšem zakázka je zakázka. Už moje první literární pokusy byly na zakázku. To si před mnoha lety objednala Česká pojišťovna povídky proti požárům. Napsal jsem čtyři milé povídky o požárech, jmenovalo se to Aby u vás nehořelo, Adam Hoffmeister to ilustroval, oni to vydali jako propagační tisk a pak mi laskavě sdělili, že nemají jak mi to zaplatit a že maximálně se mnou uzavřou smlouvu, že jsem ten text opisoval na stroji, tři kačky za stránku. Krušné jsou někdy začátky profesionála!

To je ovšem už za mnou, jsem nyní profesionál kovaný a jako na takového si agentura ode mne objedná tři povídky ke kafi.

Sedl jsem a napsal je. Překonal jsem sám sebe, žádná raketa povídkami neproletěla, žádný robot se tam nemihnul. Nikdo neumřel, dokonce nikdo ani nic neukrad. Jedna byla o rodince na prázdninách, jedna o tatínkovi a synkovi a jedna o nepodařené narozeninové oslavě. Povídky jsem dopsal a poslal čtyři dny před termínem, abych zákazníka nešponoval. Zachoval jsem se, jak jinak to charakterizovat, profesionálně.

Dneska mi všechny tři omlátili o hlavu. Že prý jsou málo ke kafi.

Co k tomu dodat?

Zralý autor, každým coulem profesionál, má svůj styl. To jednou objednal časopis ode mne a Káji Saudka komiks k výročí bitvy u Slavkova. Já povídal zadavateli, helejte, ale znáte nás, my si z toho budem dělat srandu! Právě proto se obracím zrovna na vás, na to zadavatel. No a jeho šéf nám komiks hodil na hlavu, protože si děláme pustou srandu z bitvy u Slavkova.

Profesionál má svůj styl a svoji páteř a stylu ke kafi se nepřizpůsobí. Ztrátová zakázka to ale nebyla.

Dostal jsem aspoň námět ke sloupku v Lidových novinách. Snad se dá číst i při kafi.

LN, 18.4.2016