Nějak se mi nevede: chodí mi jedna špatná zpráva za druhou, a když jsem včera něco hledala v šupleti, musela jsem přistoupit na fakt, že mi nezbývá než tam udělat pořádek. Vy možná po sobě uklízíte rádi, můj případ to rozhodně není. Tak snad radši ještě jednou o Koněvovi.

Minule jsem na tomhle místě psala, že podle mne by Koněvův pomník měl zůstat, kde stojí, ale tak, aby k němu nikdo nemohl (a nemohl ho polít barvou). Nápad to nebyl můj, ale velice se mi líbil. Podle něj by se byl měl maršál obehnat maličkou berlínskou zdí s ostnatým drátem nahoře, z níž by mu čouhala jen hlava a ruka s kyticí a ve které by byla malá okénka. Těmi by bylo vidět dovnitř – a na vnitřní straně té malé berlínské zdi by byly komiksovou formou zpodobněny výjevy z Koněvova života. Ještě jsem navrhovala vedle okének umístit cedulky, které prodávají v muzeu na berlínském checkpointu Charlie: je na nich v několika jazycích napsáno „Opouštíte americký sektor“. Nejsou moc veliké, aby si je člověk mohl přečíst, musí k nim přijít blíž, a když už bude blíž, myslela jsem, podíval by se průzorem i dovnitř a dostalo by se mu názorného poučení, co pan Koněv dělal, když zrovna neosvobozoval Prahu.

Radní, kteří o osudu pomníku rozhodovali, rozhodli jinak. Trochu mě to zklamalo, a tak jsem o myšlence berlínské zdi večer vyprávěla kamarádům. Dost se jim líbila, ale jeden prohlásil, že má vlastní koncepci, jak se s oslavou maršála Koněva vyrovnat. Byl radikálnější: navrhoval, že by se pomník měl nechat na místě a kolem něj by se mělo postavit pár dalších pomníků, jež by zobrazovaly jiné etapy života slavného maršála, například rok 1956 a potlačení maďarského povstání nebo rok 1961 a stavbu berlínské zdi. Navrhoval také – nejspíš proto, že bylo právě 17. září – rok 1939 a vpád Sovětského svazu do Polska, ale to jsme mu vymluvili, poněvadž v té době sloužil Ivan Koněv někde v Zabajkalí, takže agresi do Polska nevelel.

Vznikla z toho docela zábavná diskuse: padl návrh osadit okolí březovým hájem, kdosi usoudil, že by si tak každý mohl polít barvou toho maršála, který by mu nejvíc vadil, někdo jiný si zas přisadil, že by to mohlo být pro Prahu 6 i výhodné. Kdyby se tam instaloval rovnou i kanystr s barvou, ze kterého by si každý mohl dejme tomu za dvacetikorunu načepovat barvu do kelímku (pochopitelně ekologicky papírového), bylo by na úklid a ještě by jistě něco zbylo. A čistit polité maršály by mohl za paušál ten člověk, co očistil bez objednávky mazanici na Karlově mostě.

Návrh samozřejmě nebyl míněn vážně: nikdo z přítomných si nepředstavoval, že by se našli radní, kteří by něco takového realizovali. A ruské velvyslanectví by nepochybně neobyčejně důrazně protestovalo. Musíte ale uznat, že by to byla zábavná forma výuky dějepisu, po které se tak volá. A nesporně by to bylo daleko zábavnější než si doma dělat pořádek ve starých papírech v šupleti.

LN, 20.9.2019