Již mnoho let se na přibližně šest měsíců v roce neobejde téměř žádné televizní zpravodajství bez nějaké té reportáže o momentálním stavu zasněžení naší drahé vlasti. A je úplně jedno, zda-li je zrovna sněhu hodně, málo a nebo není žádný. Bez slova SNÍH nelze odvysílat večerní zprávy ani ve veřejnoprávní televizi, natož pak na komerčních kanálech. Nevím, čím si tato forma zmrzlé vody zasluhuje tolik pozornosti. Pamatuji dobu, kdy se sněhu padajícímu v zimě nikdo nedivil, a že na něm lze uklouznout, jsme věděli i bez televize.

Ale na druhou stranu taková zdravě katastrofická reportáž z Prahy, kde právě napadly tři centimetry sněhu, je pro všechny diváky žijící kdekoliv jinde velmi zábavná podívaná a směle může konkurovat i nejoblíbenějším seriálům. Dramatický záběr na detail protáčejícího se kola dodávky, zoufalý majitel auta s čerstvě pomačkaným blatníkem pranýřuje silničáře, reportér s účesem rozcuchaným větrem překřikuje hluk projíždějících vozidel, přičemž nešetří silnými výrazy typu "totální kolaps dopravy" či "nejčernější vize meteorologů". Ze studia pak po několika otravných a hlučných zvukových předělech zazní informace o počtu vyjetých sypačů a jejich technickém stavu, následuje sdělení o již vyčerpané finanční rezervě na zimní údržbu, nezbytný je také podrobný historický rozbor kdy, kde, proč a kolik napadlo sněhu v posledních dvaceti letech, a na závěr nesmí chybět povinná zmínka o nutnosti používání zimních pneumatik.

Ke konci týdne se však pozornost reportérů odvrací od matičky stověžaté a hlavním tématem se stává výška sněhové pokrývky na horách, samozřejmě hlavně v Krkonoších. Z pondělního kalamitního původce všeho neštěstí se každý pátek sníh jako mávnutím kouzelného proutku promění na „dlouho očekávanou nadílku“. Ceny a fronty u lyžařských vleků, umělý sníh, umělé osvětlení, zaplněnost parkovišť ve Špindlerově Mlýně atd. V neděli večer následně zpravodajci uzavírají týden pečlivým změřením délky kolony aut ve směru od Krkonoš ku Praze a někdy přidají i tabulkové vyhodnocení počtu zlomenin, případně počtu zásahů horské služby. Uváděná čísla se na jednotlivých televizních kanálech liší a jsou přímo úměrná procentu sledovanosti.

…a mně pořád vrtá hlavou, jak ti dopravně totálně zkolabovaní obyvatelé velkoměst celkem bez problémů dojedou o víkendu na ty hory, kde je sněhu minimálně desetkrát víc než na Václaváku….

Nedílnou součástí toku informací souvisejících se sněhem je též aktuální ekonomická situace horských hoteliérů a provozovatelů klouzaček. V případě, že sníh právě padá, jde hned o rekordní, ba až pohádkové zisky. Naopak když sníh dva dny nepadá, stojí většina těchto podnikatelů těsně před krachem a letošní sezona je prohlášena za jednoznačně nejhorší v historii. Jen málokteré jiné oblasti podnikání je v médiích věnováno tolik pozornosti. Kampak se na obchodníky se sněhem hrabou banky, automobilky, zemědělci, stavbaři či spousta dalších, bez sněhu se obejdoucích oblastí ekonomiky. Výraz „vlekař“ se nám nenápadně zabydlel ve slovníku a tato profese se zařadila na výsluní popularity.

A tak si, ač teprve čtyřicátník, připadám jako pamětník či staroch, který tak nějak stále nechápe tuto posedlost médií sněhem. Nevím, zda-li už někdo prozradil akčním reportérům, že ne všichni máme potřebu jezdit každý týden do Krkonoš a jaké salvy smíchu dokážou u diváků například ve Žďáru nad Sázavou či na Horské Kvildě způsobit ony sněhodramatické reportáže z Prahy.

Mnohdy se též nestačím divit, čeho všeho se někteří občané nekompromisně dožadují. Tento týden se třeba jedna paní v televizi velmi rozhorlila na silničáře, kteří si dovolili při vrcholící chumelenici neodklidit právě ten kousek cesty, po kterém právě teď hned měla potřebu cestovat. Nevím, co ta paní dělá, předpokládám, že její pracovní výkon je bezkonkurenční a stoprocentní, ale zajímalo by mě, jak by takovou situaci řešila ona, být na pozici šéfa silničářů. Na to se ovšem žádný novinář nadávajícího nikdy nezeptá. Nejsem silničář, ale je mi jasné, že když celý den vytrvale sněží, nemůže vše fungovat jako uprostřed července, a tudíž i já se musím této situaci přizpůsobit. Nemůžeme mít každý svého osobního cestáře, který nám vždy a za každých okolností umete tu naši cestičku. Lidé přestávají mít k přírodě respekt a mylně se domnívají, že oni a jejich jízda autem jsou to nejdůležitější. Dovolím si říci, že není.

Dalším vděčným zimním tématem je úklid chodníků. Někdy někdo vymyslel, že když občan uklouzne na chodníku, nemůže si za to on sám, nýbrž někdo jiný a ten musí uklouznuvšímu vyplatit finanční náhradu. Zde jsme se po dvaceti letech konečně dočkali alespoň nápravy komunistického zákonodárství a za uklouznutí pana XY na obecním chodníku už nemusí pykat majitel nemovitosti s chodníkem sousedící. Zodpovědnost za nešťastné náhody a někdy též nešikovnost nás všech přešla na obce. Dávejte tedy dobrý pozor, kde uklouznete, a v případě že se vám to přihodí doma v koupelně, nenápadně se doplazte na obecní chodník a žádejte odškodnění a náhradu mzdy, neboť výrobci koupelnových dlaždiček vám (zatím) nic platit nemusí. Dále je nutno zavést do praxe patřičnou legislativu pamatující i na jiné životní situace, napadá mě třeba hmotná zodpovědnost Povodí Labe za veškeré utržené vlasce amatérských rybářů. Zde vidím velmi neorané pole pro další předvolební kampaň.

Vrátím se ještě do horských středisek, a to v souvislosti s ekoaktivisty a oteplovači všeho druhu. Tito vyznavači zelenofanatismu na sebe rádi upozorňují mediálně atraktivními akcemi, například se přivazují ke kolejím vedoucím do elektrárny, lezou na komíny, lehají pod kola bagrů těžících uhlí. Shrnuto, mají spadeno na výrobu elektřiny, která není podle jejich zeleného gusta. Budiž. A protože podle mě nejekologičtější elektřina je ta, která se nevyrobí, navrhuji aktivistům přivázat se ke sněžným dělům, která, mnohdy uprostřed oblastí se zvýšenou ochranou přírody, poživačně a zbytečně spotřebovávají nemalé množství elektrické energie a vody. Zviditelnění v médiích bude jistě bombastické, protože je jen velmi málo zimních víkendů, kdy se (čistě náhodou) nenalézá v Krkonoších nějaký ten televizní štáb. Je zajímavé, jak málo se aktivisté věnují upozorňování na plýtvání energií a možnosti úspor, ale naopak jak moc úsilí dokáží vynaložit na prosazování pro společnost ekonomicky nákladných šíleností.

Tolik tedy dnes ke sněhu z několika pohledů, ovšem toto téma jest nekonečné….

Vidlákov 12